My si euro vzít nedáme!

Celkem se netajím s tím, že po manuální stránce jsem někde na pomezí Pata a Mata. (Což je ještě pořád dobré, neb můj drahý choť je v tomto ohledu na úrovni Šichtařové, která má toho času pravou ruku v sádře a levou vykloubenou.)

A tak se mohlo přihodit, že se mi dostala do rukou kapesní svítilna, která potřebovala vyměnit baterie. Mělo to ale háček – nejprve bylo nutno svítilnu rozebrat, aby bylo možno baterie vložit. Šroubovák č. 1 selhal, jelikož byl moc velký. Šroubovák č. 2 se neosvědčil, protože strhnul závit. Šroubovák č. 3 byl nepoužitelný, jelikož č. 2 strhlo závit. Kuchyňský nůž jako páčidlo nefungoval, protože šroubek držel jak víra průměrného českého poživatele koblih, že se dožije voleb, po kterých přeci jen bude líp. Má frustrace narostla do té míry, že jsem se pokusila svítilnu vzteky destruovat. Načež dlaň omylem zatlačila na příslušný čudlík sloužící k otevření krytu pro baterii, ozvalo se jemné „klap“, a kryt byl otevřen. Sice poněkud zdlouhavá metoda, stisk správného čudlíku proběhl cca 25 minut od zahájení operace výměny baterie, nicméně o to efektivnější; na všechny mé dychtivě přihlížející syny učinil zdárný výsledek akce velký dojem a máma povýšila na hrdinu. 

Z toho plyne ponaučení: Pro učinění dojmu není až tak důležitý výsledek a už vůbec ne orientace v oboru. Vlastně nemusíte o problému vědět lautr nic, ba ani nemusíte plánovat ničeho dosáhnout, pokud to nic dokážete s dostatečnou pompou prodat. Podle všeho to vypadá, že ČSSD se rozhodla dotáhnout tuhle strategii do dokonalosti.

Vzhledem k tomu, že ČSSD v předvolebních průzkumech dlouhodobě ztrácí, došla k názoru, že to chce radikální řez. I vytasila se s plánem, který politickou scénu dostal okamžitě do varu. Středobodem programu jsou progresívní daně. Nebo ještě lépe řečeno: Zvýšené daně. ČSSD se poměrně úspěšně zorientovala v jedné věci: Jak se poprat o voliče s komunisty. V čem se naopak orientuje hůř než Šichtařová ve výměně baterií, to jsou elementární ekonomické zákonitosti. To ale vůbec nevadí. Humbuk dokáže nadělat dostatečný. Hřímání o nutnosti solidarity těch údajně bohatých s chudými a o potřebě naplnit státní rozpočet je efektní.

Má to ovšem jednu vadu. Daňová progrese se používá k tomu, aby zmírňovala příliš velké rozdíly mezi příjmy. Jenomže u nás máme jeden z nejmenších rozdílů v příjmech v Evropě. A nejen to. U nás taky máme obecně příliš nízké příjmy. Vlastně jsme na úplném ocase v žebříčku vyspělých zemí. Podle OECD průměrná mzda v USA (v USD dle parity kupní síly a za rok 2013) je téměř 3x vyšší než u nás. Čeští „bohatí“ tedy až na vyčuhující výjimky bohatí vůbec nejsou. Rozhodně ne ti, kdo jsou zaměstnanci. ČSSD ovšem zatoužila zavést hned 4 pásma právě u daně z příjmu fyzických osob. Skutečně bohatí jsou u nás jen ti, jejich příjmy se nenazývají „plat“.  Jenomže ty zase progrese u daně z příjmů fyzických osob za mák netrápí.

Logika je přesně opačná, než se nám ČSSD snaží nakukat: Není nic užitečného na tom snažit se do rozpočtu dostat víc peněz. Naopak státní rozpočet je příliš velký, příliš mnoho peněz lidem bere (a proto jsou chudí). Podívejme se na rok 2016: Rozpočet „zázračně“ skončil v přebytku. Proč? Zejména protože se výrazně zmenšily dotace z EU, a my jsme tudíž nemuseli tolik doplácet na jejich kofinancování. A měli jsme se bez dotací tak špatně? Zjevně ne, ekonomika rostla. Takže raději zrušme příjem dotací z EU, rázem na tom bude státní rozpočet líp, korupce se omezí, a současně nebude tolik potřeba tlačit na daně. Země nezbohatne tím, že zvýší daně. Země nejdřív musí zbohatnout, aby si mohla dovolit takový luxus jako vysoké daně.

Podobně se na první pohled se může zdát logické, že když má nějaká firma velké zisky – či v podání ČSSD když má velká aktiva - víc ji zdaníme. A na koho jiného ukázat prstem, když ne na banky, které na žebříčku popularity u voličů na špici zrovna nestojí. Je přeci tak líbivé zkasírovat toho, kdo dividendy z podnikání posílá za hranice! Jenomže když nějaký zahraniční vlastník v minulosti koupil české banky, nekupoval je z charity, ale kvůli  zisku. Který mu teď zdaníme. Neboli vezmeme mu důvod, proč u nás investoval. Proč jsme v minulosti zakládali organizace jako třeba Czech Invest, které měly lákat zahraniční investice, když současně všem investorům říkáme: „K nám nechoďte, u nás vám všechny zisky vezmeme“? To vymyslí jen pošuk.

Grády to ovšem začne dostávat, když program ČSSD dočteme do bodu, kde se mluví o evropské integraci. Prý ČR má být v jádru EU, součástí celoevropského sociálního systému i evropské armády a má přijmout euro. No tak tenhle příslib mě vážně uklidňuje. Když se nám ta evropská integrace tak bortí, z EU vystupují Britové, ve Francii jsou prezidentské volby v podání M. Le Pen o vystoupení z EU a znovuzavedení franku a Itálie na tom není o moc jinak, ještě že EU má nás. A na euro si taky nedáme sáhnout: Dříve tolik pro-euroví Poláci aktuálně tvrdí, že euro nechtějí, a že by jej snad mohli zavést za 10 či 20 let. A sám jeden z duchovních otců eura Otmar Issing tvrdí, že projekt se nepovedl a euro bez zásadních změn zanikne. Ale nevadí, Češi euro podrží a udrží!