Malá chybka za pár miliard

Já to vážně nedělám svým kolegům z kanceláře naschvál, že si je stále beru za příklad, ale když oni jsou občas tak roztomile nemožní, že lepší demonstraci byste pohledali… Zkrátka: Tenhle týden jeden můj kolega přednášel pro jednu finanční společnost o krásách budoucího hospodářského vývoje. A spatřil při té příležitosti – asi dva metry od sebe - u recepce slečnu hovořící plynně německy. Jelikož daná slečna, jistě svým svérázným způsobem velmi půvabná, ne zcela odpovídala kolegově vkusu, okomentoval tuto slečnu můj kolega hlasitě slovy: „No téhle Hildy jsem se málem lekl“. Bohužel pro mého kolegu se plynule německy hovořící slečna vzápětí otočila a s velmi ledovým výrazem se mu představila jako Jana. Holt stane se. Občas se ale stane, že drobounká chybička má i poněkud, řekněme, hlubší následky.

Shodou okolností jen o pár hodin později po diplomatickém nezdaru mého kolegy se podobný diplomatický nezdar ratingové agentury S&P podepsal pod nejhorším obchodním dnem, jaký zažily francouzské státní dluhopisy od okamžiku, kdy začaly být vydávány v eurech.

Agentura totiž – prý „technickým nedopatřením“ – onoho sychravého listopadového odpoledne vydala zprávu, podle které Francie měla údajně ztratit svůj prémiový rating AAA. Ve skutečnosti ale agentura rating Francii nesnížila – pouze nadpis vydané zprávy byl chybný. Agentura sice později zprávu odvolala, ale už příliš pozdě. Rozumějme – mezitím se odpoledne přehouplo do večera, aneb obchodní den na finančním trhu skončil. A ceny francouzských státních dluhopisů už neměly šanci „opravit“ svou předešlou spanilou jízdu z vršku. A co čert nechtěl, páni (a dámy, jejichž počet byste na prstech jedné ruky spočítali), kteří se nechávají titulovat „brokeři nadnárodních finančních institucí“, začali ještě ten večer přemýšlet, zda náhodou na každém šprochu není pravdy trochu. Zda se náhodou nejednalo o zkoušku před ostrým vypuštěním informace.

Nechme stranou, že agentura S&P si tím nemálo zavařila u evropských regulatorních orgánů, které už tak byly na ratingové agentury dost namíchnuté za to, že agentury dělají svou práci. Teď je protiúder ze strany regulátorů dost možná hraničící s cenzurou jen otázkou času. Podstatné nyní je, že semínko pochyb již bylo zaseto.

A jak bude semínko klíčit, poroste nedůvěřivost brokerů a dalších investorů. A jak poroste jejich nedůvěřivost vůči Francii, porostou i výnosy francouzských státních dluhopisů. A jak porostou výnosy, bude se Francii prodražovat financování. A jak se Francii bude prodražovat financování, bude jí klesat rating. A jak bude klesat rating, ještě víc poroste nedůvěra a výnosy dluhopisů. A jak… Ale to už vlastně všichni známe, jakým humbukem to pokračuje, ne? Snad jenom to, jak bude pan Sarkozy vyskakovat jak čertík z krabičky a hrozit, že s těmi ošklivými spekulanty a ještě ošklivějšími agenturami zatočí, jsme dosud neviděli.

Takže asi takhle: Jedna diplomatická chybka jedné agentury - a jedna země si připlatí za svůj dluh pár miliard euro. Jeden prostořeký kolega s příliš fajnovým vkusem - a byl z toho jeden prázdný žaludek, neb namísto plánovaného obědu byla zvolena varianta „rychlý ústup z bojiště“. Splést se je tak lidské…