Kup si svého úředníka

Můj manžel má synovce. Synovec je normální inteligentní pubertální výrostek, který střídá zelenou a modrou barvu vlasů, má současně několik náušnic, několik tetování, několik mobilů a několik partnerek. A má i jednu vášeň: fotbal. Hraje ho za místní klub „Nevím Který“. A protože většinu času čutá do míče, už mu nezbývá čas na učení. Popravdě řečeno, není mi docela jasné, k čemu by profesionální fotbalista potřeboval umět vyjmenovaná slova, mám dojem, že mu bohatě vystačí umět základy počtů, aby si spočítal, zda víc gólů dali červení nebo žlutí, a zda dva miliony jsou víc než jeden – to až bude podepisovat se svým klubem smlouvu. Takže se mi zdá jeho přístup ke škole zdravě racionální. Ale ne tak jeho rodině. Rodina mého synovce s každou jeho pětkou přímo fyzicky trpí. A tak přišlo nevyhnutelné.

Začalo to dvousetkorunou. Prý pokud za písemku bude mít lepší známku než čtyřku. Taxa se postupně zvyšovala. Zaznamenala jsem přísliby tisícikoruny a pak i dvou tisíc – to už mělo jít o vysvědčení. Pak byla přihozena dovolená u moře (ačkoliv myslím, že to by pro synovce bylo za trest – nemohl by 14 dní čutat). Synovec je však inteligentní, a tak se rychle zorientoval. Řekl si o iPhone. Nevím už sice, zda jej dostal či ne, ale o to zase tolik nejde. Jádro pudla je jinde: Synovci bylo upřímně jedno, jaké bude mít vysvědčení, ale chtěl iPhone. Jeho rodině bylo zase skoro jedno, co jí to bude stát, hlavně když synovec nepropadne. Výsledkem nemohlo být nic jiného, než korupce. Protože to JE korupce. Osoba A uplácí osobu B, aby osoba B jednala tak, jak si osoba A přeje. A čím víc si osoba A něco přeje, tím víc je ochotna dát a tím víc si osoba B řekne.

Korupce je prostě stará jako lidstvo samo. Dokud budou existovat situace, že po někom něco chcete, a to něco si od něj můžete koupit, bude existovat korupce. Neboli bude existovat navěky. Jediné, co s tím můžeme dělat, je snažit se takové situace nevytvářet tam, kde to vadí – tedy ve státní správě.

No a teď tu máme naši slavnou eurozónu s její ještě slavnější dluhovou krizí. Ta slavná eurozóna má jeden problém. Totiž ratingové agentury. Ty potvory vydávají evropským zemím a jejich dluhopisům ratingy, jak se jim zlíbí, totiž jak jejich analytici usoudí. Když usoudí, že to se zemí jde od desíti k pěti, vydají špatný rating. Špatný rating znamená, že věřitelé nebudou ochotni politikům té které země půjčovat na jejich život nad poměry. Takže politici chtějí mít rating vysoký – aby se jim snadněji rozhazovalo. No jo, jenomže ono to moc nevypadá, že by se ratingové agentury nechaly přemluvit, aby vydávaly rating takový, jaký politici chtějí – nevyplatí se jim to. Tím by přišli o svou důvěryhodnost a tedy o klienty a tedy o příjmy. 

Takže co udělá evropský politik? Aby dostal, co chce, vyrobí si korupční prostředí, ve kterém si bude moci rating koupit. Ještě do konce roku se založí Evropská ratingová agentura (ERA), kterou povedou velmi dobře placení úředníci. Budou placeni za jediným účelem – aby vydali rating, který je dopředu nadiktovaný.

Jenomže celé to má chybičku. Synovec si možná horko těžko zařídil ušmudlanou čtyřku na vysvědčení. Ale že by jeho vyjmenovaná slova někdo bral při jeho čutání vážně, to těžko. Proč jenom si Brusel myslí, že mu jeho koupený rating bude k něčemu dobrý?