Fámy kolem intervence bují

Jistě to víte: Dřív býval sníh bělejší, léta teplejší, ženy krásnější… Staré časy byly ve všem „lepší“ než ty nové. A všichni ti rádoby chytří otcové, kteří nám tohle vypráví, nám ohromně lezou na nervy, ať už jsou jakéhokoliv věku. Až na to, že vněčemstaré časy asi vážně bývaly lepší.

Bývaly časy, kdy se od centrální banky čekalo, že bude ekonomiku stabilizovat. Že bude například vyhlazovat velké skoky kurzu, ať už nahoru či dolů. Takže když začala kupříkladu koruna k euru příliš posilovat díky mohutnému přílivu spekulativního kapitálu, Česká národní banka (ČNB) intervenovala na trhu proti koruně, aby kurz vrátila na výchozí úroveň, aby nebyl tolik rozkolísaný. Anebo když americké centrální bance Fed vládnul pevnou rukou legendární Alan Greenspan (byť jeho období také nebylo bez chybičky), spekulanti mu viseli na ústech, kdykoliv promluvil, protože chtěli vědět, co Fed udělá za šest měsíců. A pokud dobře poslouchali, dozvěděli se to. A pak se to taky stalo. Poslouchat centrální banky se svého času vyplatilo. Kdo dobře poslouchal, vydělal. Anebo aspoň neprodělal. Bylo žádanou cností centrálních bank umět s finančními trhy komunikovat tak dobře, že stačil náznak, a finanční trhy udělaly, co centrální banka chtěla. Protože kdyby to neudělaly, centrální banka by je potrestala: Snížením úrokových sazeb, intervencí či jakkoliv jinak. To jenom občas to centrální bance nevyšlo, například když se britská centrální banka dostala do křížku se spekulantem Georgem Sorosem. Anebo když ČNB intervenovala proti příliš posilující koruně na počátku tisíciletí příliš dlouho a účinnost každé další intervence se zmenšovala. Ale to vše byla výjimka potvrzující pravidlo.

Střih, jsme v roce 2013. A centrální banky přijaly za svou novou „cnost“: Za každou ceny finanční trhy zaskočit. A tím je destabilizovat.

A tak ČNB intervenovala proti velmi stabilnímu kurzu koruny v době, kdy jí po roce planého vyhrožování už nikdo nevěřil, že to udělá. A od té doby perlí soustavně dál. Nejprve jsme se dozvěděli, že si ČNB přeje držet kurz na úrovni kolem 27 CZK/EUR po delší dobu, nejspíš 18 měsíců. Abychom se následně dozvěděli, že je možné cíl pro kurz koruny posunout za jistých okolností až na 28 CZK/EUR. Samozřejmě, za „jistých okolností“ může být euro i za 10 korun, vtip je v tom, že to jsou okolnosti značně nepravděpodobné. A tudíž postrádá smysl s nimi finanční trh strašit, protože finanční trh si to neumí přebrat racionálně a začne se po takovém vyjádření chovat, jako když střelíte do hejna vrabců. Což se taky stalo. No, a hned další den kontroval guvernér ČNB slovy, že ČNB prý svůj 27korunový cíl pro českou měnu nijak neplánuje měnit. Neboli další výstřel do hejna vrabců. Hotový výkvět stability.

Jistěže oba pánové z ČNB řekli pravdu. Podali ji ale tak, že ji finanční trhy špatně pochopily. A nejhorší je, že ze všech stran osočovaná ČNB se v dalších dnech pravděpodobně bude útokům dál bránit a dál se ke kurzu vyjadřovat a zase bude nepochopena. A to je špatně.

To právě proto tahle intervence, která by před deseti lety prošla bez povšimnutí (div ne i u odborné veřejnosti) se teď podivuhodně stala tématem nad pivo pro každého Vencu Mamlase z Horní Dolní. Ze záležitosti, která měla být odborná, se stala záležitost politická. A to je špatně.

To právě proto se začaly o intervenci šířit fámy, že údajně měla přinést miliardy Petru Kellnerovi ve spojitosti s koupí O2 od španělské Telefónica. Takové fámy klidu vystresované veřejnosti nepřidají. Nehledě na to, že nedávají ani ekonomicky smysl (intervence nemohla české straně přinést zisk).

Můj soukromý názor zní, že vysvětlení „nepochopitelné“ intervence, která tak divoce rozvířila vody už tak zjitřeného veřejného mínění, je daleko primitivnější. Bankovní rada byla frustrována, že si z ní finanční trh dělá dobrý den. A kluci z bankovní rady si potřebovali dokázat svou důležitost a měli silné nutkání finančnímu trhu předvést, že taky umí něco dělat.

Bohužel veřejnost pro to nenašla dost pochopení. Místo aby veřejnost ČNB tleskala, jak to kluci mají pevně v rukách, rozhodla se propadnout hysterii. A, vážení, hysterie není pro ekonomiku nic dobrého. Na počátku byl asi dobrý úmysl ČNB. Neb ovšem cesta do pekla bývá dlážděna dobrými úmysly, na konci v krajním případě může být kvůli téhle hysterii i zpomalení ekonomiky…