Cesta z krize? Vyhoďte smartphone!

Stihla mě nehoda. Můj notebook, pracovní nástroj a živitel, statečně bojoval tři dlouhé roky, až svůj boj vzdal. I ocitla jsem se bez notebooku.

Ovšem neštěstí nikdy nechodí samo. A tak shodou okolností můj nejmladší ze synů jen krátce před smrtelnou nehodou mého notebooku pojal nápad zasadit můj mobil do květináče. A když jsem se jako žena činu briskně vybavila mobilem náhradním, co čert nechtěl, domácí mazlíček mých ratolestí, jinak ovšem solidně rostlá britská kočka tělesné konstrukce obrněného transportéru, zatoužila prozkoumat packou obsah mého hrnku, čímžto veškerý můj denní přísun kofeinu s chirurgickou přesností nalila do mého záložního mobilu.

A teď, babo, raď. Kancelářská krysa se ocitla bez outlooku, bez elektronického kalendáře, bez facebooku, bez internetového bankovnictví, bez telefonních čísel, zkrátka bez všech vymožeností, které taková kancelářská krysa nezbytně ke svému životu potřebuje.

Jistě, vše je řešitelné. Kdybych se trochu snažila, nebylo by těžké rychle si sehnat náhradu. Nicméně lenost tentokrát zvítězila. Koneckonců zdálo se, že na dalších dvacet čtyři hodin, než se můj ajťák vytasí s novými stroji, není nutno situaci dvakrát hrotit. Provedla jsem tedy jen ta nejzákladnější opatření. Zabavila jsem dcerce pro své dočasné použití ten nejlevnější mobil, který se na trhu vůbec vyskytuje, abych mohla volat na ta asi tři čísla, co si pamatuju zpaměti, a počítač, který umí tak zhruba zastoupit psací stroj. A dál nechť se děje vůle… ajťákova.

A teď prosím pozor. Hádejte, co se asi stalo. Ne, nepřiběhl pes za účelem destrukce nějakého dalšího udělátka. Místo toho se vám začaly dít věci!

Žádný „friend“ mi neposílal žádosti o přijetí mezi přátele na Facebooku, takže nebylo nutno nic odklikávat. Žádný kalendář na mě nehulákal, že je nutno dodat článek tomu a onomu (však oni se ozvou sami, že mám zpoždění). Žádný email mi nenabízel prodloužení penisu.. Žádný skype mě neinformoval, že všichni zaměstnanci jsou právě online. Žádný mobil mě neprozváněl s nabídkami na vytvoření webových stránek. Tedy – to všechno se možná dělo, ale já o tom neměla tušení. Najednou jsem měla tolik času na práci, kolik za posledních deset let ještě ne! V následujících dvaceti čtyřech hodinách jsem udělala práce, kolik jindy za celý týden.

Když mi po dvaceti čtyřech hodinách ajťák zkoušel telefonovat, že má pro mě nové hračičky, nedovolal se mi. Logicky. Má stará SIM karta se ještě nevzpamatovala z kofeinové pecky. A víte co? Vůbec mi to nevadilo. Už jsem žádné hračičky nepotřebovala. Práce byla na týden dopředu hotová.

A tak mám takový zlepšovák. Neváhám říct, že geniální, ostatně jako skoro všechny mé zlepšováky. Je ekonomika v krizi? Potřebujeme zrychlit hospodářský růst? Vyházejme své smartphony a tablety, odpojme se od  Facebooku a Twitteru a zrušme své kalendáře. To bude najednou ekonomika svištět!

(Kratší verze tohoto textu byla originálně napsána pro Literární noviny.)