Banky při asistované sebevraždě předou

Jsem slaboch; podlehla jsem škemrání synka, který toužil po ko-i-e, rozumějte, po ko-čič-ce (s jeho mluvením to ještě není slavné), a ko-i-u jsem pořídila. Mé nadšení se zprvu blížilo bodu mrazu; nicméně ode dne, kdy se malá britská kočička barvy „whiskas“ stala členem rodiny, jsem rezignovala na předstírání znechucení a už po týdnu jsem se nechala již celkem dobrovolně přistihnout s milou kočičkou na klíně. Ovšem jedno mi nikdo nevezme. Jakkoliv je naše kotě milý tvoreček, je současně, neváhám říci, mimořádně hloupý tvoreček. A tak jsem pozorovala něco, co mi vytřelo zraky. Kotě vyšplhalo na zábradlí v prvním patře, a než kdokoliv stačil zasáhnout, vrhlo se do hlubin. A pozor: po celou dobu volného pádu prosím PŘEDLO. Po dopadu si sice natlouklo, ale jak známo, kočka má devět životů, a tak si po chvíli sebralo svých zbývajících osm a šlo to zkusit znovu.

Domnívala jsem se, že jsem byla svědkem úkazu zcela neopakovatelného. Padat do hlubin vstříc strašné smrti, a radovat se z toho… Jak hluboce jsem se mýlila! Neuplynulo ani 14 dnů a evropský finanční trh mi dokázal, že je ještě hloupější než naše sebevražedná kočka.

Je to asi takhle: Došlo k zestátnění belgicko-francouzské-lucemburské banky Dexia. Došlo k zestátnění jedné méně významné řecké banky. Jedna ratingová agentura se již nechala slyšet, že kvůli průšvihu Dexie může snížit rating zemí, které jí pomáhají a tím na sebe přebírají její dluh. Rakouská bankovní skupina Erste Group, která vlastní i Českou spořitelnu, vykázala ohromnou ztrátu. Během jediného dne byl snížen rating 12 britským a 9 portugalským bankám. Itálii spadnul rating hned o tři stupně… Já nevím jak vy, já tomu říkám pád do propasti. Zatím jsme asi tak dvacet metrů pod horním zábradlím. Dno je pod námi asi tak ve hloubce 20 kilometrů. Volný pád nabývá na rychlosti. A evropský finanční trh přede.

Měla jsem dojem, že už mne u ostrých hochů z Londýna nepřekvapí vůbec nic; ale je to veselá kopa, s nimi se nikdy nenudíte. Teď se zase rozhodli příst blahem, protože německá kancléřka a francouzský prezident se nechali slyšet, že prý zaprvé mají vše pod kontrolou (kdo jim to může baštit?) a zadruhé že prý Evropa svým bankám pomůže (a kdo jim může baštit tohle?). Detailnější vysvětlení sice pozapomněli vysypat z rukávu – ale je vcelku zřejmé, že státy se ještě víc zadluží, aby pak vypůjčené peníze nalili do bank. Dochází jim, že toto je přesně ten mechanismus, který banky dostal do jejich současné mizérie? Zjevně ne.

A přitom je to děsivě prosté: Během první krize v letech 2008-9 měly banky problémy. Státy jejich dluhy převzaly a banky zachránily. Tím se státy předlužily a jejich státní dluhopisy začaly ztrácet hodnotu. Finanční instituce (teď již „zachráněné“) jsou ovšem největšími vlastníky evropských státních dluhopisů. Jakmile dluhopisy začaly kvůli předlužení států ztrácet hodnotu, začaly banky tyto dluhopisy odepisovat a mít zase ztráty. A byly tam, kde předtím. S tím rozdílem, že na počátku byly nemocné „jen“ banky. Teď jsou nemocné i státy. Tak trochu perpetuum mobile.