10 milionů bezdomovců?

Asi před týdnem jsem měla schůzku. Dohodli jsme se, že mi můj proti-partner po návratu do své kanceláře zašle emailem nějaké podklady. Čekám, čekám – a nic. Druhý den jsem už nečekala a chlapíkovi zavolala, kde to jako vázne? No a klasika: Za vším hledej ženu. Mého partneru na schůzku doprovázela asistentka – kráska to k pohledání. A jeho natolik vyvedla z míry, že cestou zpět se mu podařilo do služebního dieselu nalít 40 litrů benzínu. Což se následně při vysvětlování šéfovi ukázalo býti natolik nemilou příhodou, že vše ostatní se mu vykouřilo z hlavy.

Hm, řekla jsem si, tak takové výmluvy nebaštím, chtěla bych vidět toho troubu, který by si zopakoval onen otřepaný vtípek a do své služebky s ohromným nápisem „DIESEL ONLY“ na nádrži skutečně lil Natural. A ještě k tomu v důsledku poblouznění blondýnou. O takových „zaručených“ historkách sice každý slyšel, ale málokdo je viděl, protože nejsou ničím jiným než klasickou městskou legendou. Ale byla jsem vedle jak ta jedle. Ukázalo se, že chlapík mluvil tu „křišťálově nejčistší“ pravdu. A mně zas jednou docvaklo, že čas od času máme tendence dívat se na svět příliš sofistikovaně a překomplikovaně, a podceňujeme ty nejhlubší archaické pudy (jako třeba slabosti pro krásné blondýny). Což má ovšem nečekané důsledky.

Vezměme si třeba Británii. Británie před pár dny čelila největší stávce státních zaměstnanců za desítky let. A byla to již několikátá ze série stávek. A teď co je na tom nejlepší: jeden by řekl, že taková mela, zvláště u stoicky klidných Britů, už musí mít pořádnou příčinu. Třeba plán postavit na Tafalgar Square v Londýně atomovou elektrárnu. Nebo pokus o vystěhování královny z Windsoru do kozího chlívku. Ale ne. Více než dva miliony lidí stávkovali kvůli penzijní reformě. Ta přitom nikoho nenutí povinně vstoupit do nějakých pofiderních fondů, které investovaly do řeckých dluhopisů a hodlají do dvou let zbankrotovat. Penzijní reforma „jenom“ plánuje zvýšit věk pro odchod do důchodu a zvýšit příspěvky do průběžného penzijního systému. No co to je za důvod z pohledu české reality? Kdyby stát „jenom“ prodlužoval věk pro odchod do důchodu a jediné, co by zvyšoval, by byly „jenom“ příspěvky do průběžného penzijního systému, mohli bychom vytáhnout do ulic na oslavu, že se konečně umoudřil. Jenomže základní lidský pud velí: jsi-li připraven na dobré, ale přijde špatné, vzbuř se. A jsi-li připraven na špatné, ale přijde ještě horší, vzbuř se. Naopak jsi-li připraven na nejhorší, ale přijde „jen“ špatné, drž ústa a krok a buď rád.

No a v tom je právě ten vtip. Totiž připraví-li nás politici na nejhorší, potom jim to „jen špatné“ už docela snadno projde. Jeden nejmenný ministr se nechal slyšet, že „Pokud krachne eurozóna, bude Česko bojovat o přežití“. A že by prý padla tabu o sociálním státu… No, vidím to asi takhle: Pokud budeme dostatečně vyděšení, že nás bude 10 milionů bezdomovců, potom vládě nějaké to neplánové zvýšení DPH už celkem snadno projde. (Co kdyby místo toho raději ušetřila zrušením teplých míst v dozorčích radách státních podniků?)