Naprosto nekoncepční kroky vlády vedou k absurdním situacím, které likvidují malé živnostníky. Kdy si místo botiček pro syna můžete koupit plyšového krtka a sledovat papoušky ve zverimexu. Země pro budoucnost a chytrá řešení...
Zima je za dveřmi. Potřebuji koupit boty pro syna, aby mu v necelých dvou letech nemrzly v mrazech nožičky. Venku řádí koronáč. V létě jsme nastartovali chytrou karanténu, která podle vyjádření odpovědných představitelů vlády v dané době běží jako po másle, takže nemusíme mít obavu. Ani při zvýšeném počtu nemocných nás nečekají plošná opatření, natož něco, co by jen vzdáleně připomínalo lockdown… Takže v pohodě si užívejme léta, žádný stres a v klídečku k moři…
Jak je naše karanténa tak chytrá, jak jen chytrá být dokáže, protože nás neřídí nemehla, ale odborníci, kteří nedělají politiku, ale makají pro dobro země, pak nechápu jednoduchou věc. Jaká je logická provázanost omezujících opatření vlády, o jaká data a analýzy jsou opřena?
Můžu synovi koupit boty přes e-shop některého z prodejců, nebo přes e-shop samotného výrobce – v případě, že si ho na jaře v tušení věcí budoucích, už i předvídaví lokální výrobci raději zřídili. Taky můžu boty – asi budou z Chiny – koupit v některém z nadnárodních řetězců, které mají kromě potravinářské sekce většinou i tu oděvní.
Proč si prosím, když je naše karanténa tak chytrá, jak jen chytrá být dokáže v zemi řízení experty, nemůžu boty koupit v některém z malých obchůdků, které mám padesát metrů nad domem? Proč si je nemůžu koupit v malém obchůdku u paní, kterou tam za den navštíví zhruba deset potenciálních klientů? Která navíc už od jara v obchůdku dodržovala tak přísná opatření, že jste si dezinfikoval ruce před každým sáhnutím na další typ dětské botičky.
Proč je takový problém v zemi chytré karantény říct…obchod má XY metrů čtverečních, dle poznatků a analýz epidemiologických expertů je bezpečné, aby tam byl jeden zákazník na XY metrů čtverečních plochy. Proto můžou být v tomto obchůdku s botami maximálně tři lidi najednou, zbytek musí počkat. Všichni, kdo vstupují, mají roušky a dezinfikují si ruce jak u vchodu, tak při každém zkoušení zboží.
Proč místo tohoto naprosto triviálního řešení, které by starosta jakékoliv obce dokázal nařídit během pěti minut přemýšlení, kdyby to bylo v jeho kompetenci, necháváme všechny zaměstnance těchto prodejen doma? Nepracují, i když by mohli, a ztráty by v případě těchto malých byznysů nebyly ani v současné době nijak brutální? Protože ty botičky koupit tak jak tak musím. Je jednodušší jim posílat veřejné peníze? Připravovat je o zákazníky, kteří už se k nim třeba nevrátí?
Protože jsme v zemi chytré karantény a chytrých řešení. Jsme v zemi pro budoucnost – Kántry for d fjůčr. Nikdy se nám nestane, že by v super/hypermarketech docházelo k mačkanicím a nebezpečným situacím z hlediska šíření kovidu. Platí přece stejný vzorec jako u malého obchůdku z hlediska počtu zákazníků na plochu obchodu. Výhoda tady je, že velké řetězce mají dostatek prostředků, aby uhlídaly počet lidí v obchodě, dezinfekci a dodržování všech pravidel, jak si hygiena žádá. Iluze, bohužel…
Ten obchůdek, kde si opakovaně prohlížím ty vysoké modré botičky pro syna, prodává produkci malého výrobce z Petřvaldu. Mají e-shop. Tak si boty můžu objednat tam. Oni je pošlou, syn je zkusí a možná mu sedět budou a výsledek bude ten, že prodejce si nevydělá svou marži, ale podpořím regionálního výrobce a syn bude mít boty. Což je dobrá varianta. Nebo mu ty boty nebudou a já je v době dané zákonem vrátím. Budu bez bot a pomyslím si, jak je super žít v zemi, kde funguje chytrá karanténa a těžkými časy nás provádějí odborníci s jasnou strategií, žádná nemehla.
Všechno má řešení. Partnerka má kamarádku, která má po synkovi boty z loňska. Tak pro ně po práci zajedu. Snad mu budou, ona je solidně prodá a my ještě ušetříme…
Jdeme odpoledne na procházku. Už je tma. Botičky nekoupíme, ale hned vedle je obchůdek, který naprosto logicky otevřený být na rozdíl od obuvi může, protože je mimo jiné výdejnou pro e-shopy. Takže kupuji plyšového krtečka, po kterém chlapeček dlouhodobě touží a hladí ho přes výlohu – česká výroba, ujišťuje mě provozovatelka. A pár desítek metrů vedle můžeme skočit na chvilku do zverimexu. Koupíme mlsku pro irskou setřici, ať nevypadáme jako čumilové. Ve skutečnosti jsme šli okukovat papoušky.
Systém, jasná strategie, analýzy, data a na jejich základě činěná rozhodnutí… Ať se v tom v pohodě všichni vyznáme, že…
