Jsou místa, která ve vás po byť krátké návštěvě zanechají zvláštní pocit. Nedokážete si jednoznačně interpretovat, co jste vlastně viděli, jestli je to přirozené, žádoucí a co to vlastně znamená.
Něco vás na těch místech láká, ale něco také tíží – nedokážete definovat, co to je. A s velkou mírou pravděpodobnosti tato místa opět navštívíte, až pojedete kolem. Ten pocit je totiž silnější než vy a vy chcete dát své hlavě druhou šanci, aby si ujasnila myšlenky, co to vše znamená.
Na konci týdne pojedu do Krušných hor. Opět. Západní část pohoří nad Karlovými Vary je se svými vrchovišti, horskými bystřinami a stopami lidské činnosti v době těžařské slávy i útlumu působivým místem. A tady nad Kraslicemi leží třítisícové město Rotava. Město má zajímavou historii, krásné okolí, ale také neméně rozporuplnou současnost. Historii města po staletí ovlivňovala těžba a železářský průmysl. Tomuto rozvoji odpovídá i výstavba jednotlivých částí Rotavy, kdy se zhruba ve dvacetiletém rytmu stavěla sídliště pro zaměstnance. Z našeho pohledu je nejzajímavější sídliště z 60. a 80. let.
V roce 2004 média informovala o tom, jak se Rotava stává místem, kde kupují levné byty Romové, a ve městě v důsledku toho stoupá rasové napětí. Rostoucí kriminalita na sebe nenechala dlouho čekat a město hledalo cesty, jak situaci uklidnit. Například v roce 2012 vzbudila vlnu kritiky vyhláška zakazující posedávání na ulicích v centru města. Předtím pochodovali městem pravicoví extrémisté, kteří protestovali proti kriminalitě a zneužívání sociálního systému ze strany přistěhovalých Romů. A příkladů napětí, sporů a kontroverzí mezi starousedlíky a novými obyvateli jsme mohli číst v médiích mnohem více.
Co uvidíte v Rotavě v létě roku 2016? A jaké pocity to ve vás zanechá? Patnáctikilometrový výlet z Přebuzi do Rotavy přes vrcholy Špičáku a Komářího vrchu je vzhledem k tomu, že téměř celou cestu klesáte, spíše příjemnou procházkou krásnou krajinou Krušných hor. Do města vcházíte po silničce v části Horní Rotava a ocitnete se přímo uprostřed sídliště.
První pocit – ocitli jste se uprostřed velké sociální utopie, kdy není nic neorganizované, nesystematické či neplánované. Bytostně se vám vkrádá do mysli pocit, že je vše řízeno a koordinováno do nejmenšího detailu.
Panelové domy jsou opravené, prostranství okolo nich perfektně uklizené. Porovnání s domovským Frýdkem-Místkem vyznívá jednoznačně pro Rotavu. Když dorazíte do města po druhé hodině odpoledne, vystupují z autobusů lidé, kterým skončila směna v práci, míří okamžitě do místní samoobsluhy nebo výčepu. Nikdo se nezastavuje, nikdo neposedává, psa není možné před samoobsluhou přivázat – je to zakázané. Po ulici korzují hlídky městské policie nebo její asistenti. Vyvolávají jména lidí, kteří sledují dění na ulici z balkónu a předávají jim dopisy s různě barevnými pruhy. Vše má svůj systém a řád. A vy přemýšlíte, zda vás Velký Bratr vidí a zda vše dokonale řídí. Připadá vám, že vše do sebe perfektně zapadá a lidé jsou nataženi na klíček.
A tak jsem plný očekávání, co uvidím v Rotavě v roce 2017. Co se změnilo? A vím, že musím městu věnovat více času než jen několik málo hodin v loňském roce a snažit se lépe pochopit to, co uvidím. Na první pohled je zřejmé, že město funguje. Je opravené, čisté, občanská vybavenost je na odpovídající úrovni. Když brouzdáte po internetu a čtete několik let staré texty, čekali byste sociálně vyloučenou lokalitu, což Rotava na první pohled není. Ale přesto na vás padá podivná tíseň. Co všechno bylo potřeba udělat, jaká opatření realizovat, přes jaké spory si proklestit cestu, aby se nastavil přijatelný systém a úroveň životního standardu. A je možné tento model přemístit do jiných lokalit v naší zemi, které trápí podobné problémy jako Rotavu?
