Musím dát hlas ČSSD nebo KSČM, aby se moje vnučka měla líp!

Tak tuhle větu jsem si včera vyslechla od paní prodavačky v supermarketu, kam chodím běžně nakupovat. Je to obyčejná ženská, která prožila polovinu života v socialismu a druhou polovinu života po Sametové revoluci, tedy v demokracii. Má na svůj názor právo. A také na svůj hlas, který chce dát straně, která jí slíbí (a také splní) důstojný život.

Stále ještě probíhají předčasné volby do poslanecké sněmovny…

Musím se přiznat, že jsem natolik znechucena politickou situací v naší zemi, že už jsem upustila od svého zvyku sledovat politické debaty v televizi, rádiu či cokoliv číst o politickém dění. Volební programy stran jsem už také téměř nestudovala. Snad jen předběžné průzkumy, jak by mohly volby dopadnout. To mě ještě zajímalo.

Včera večer jsem se vydala na nákup do supermarketu, kam chodím běžně, a dala jsem se do rozhovoru s paní prodavačkou.

„Tak už jste byla volit?“ zeptala jsem se.

„Jak bych mohla? Vždyť tu sedím už dvanáct hodin! Ale půjdu ještě dnes večer. Mají otevřeno do deseti, tak musím splnit svoji občanskou povinnost!“ řekla rozhodně prodavačka.

„A jak to vidíte, jestli se smím zeptat?“ zeptala jsem opatrně.

„Tady není koho volit,“ povzdychla si. „Ale musím, aby se moje vnučka měla líp. O mě už ani tak nejde, já už to nějak vydržím, ale pro syna a vnučku to musím udělat.“

Nemohla jsem se dočkat odpovědi a sledovala jsem ústa paní prodavačky. „A to?“

„Ještě nevím, buď dám hlas sociální demokracii nebo komunistům. Tady už žádná jiná naděje není,“ řekla smutně. „Ale jak jsem řekla, půjdu! Abych to zachránila a nedostali hlas jiní!“ dodala pevně.

Tak to jsem opravdu nečekala! Paní prodavačce není sedmdesát a více let, ale je to žena ve věku mezi čtyřicítkou a padesátkou. Ona musela prožít zhruba 20 let svého života v socialismu a musí si pamatovat, jak se tehdy žilo (což já se dovídám už z knih, dokumentů či filmů).

A musela také zažít i Sametovou revoluci v roce 1989 adalších 24 let v demokracii. Nyní ale přihlíží k tomu, jak její syn nemůže najít práci jako kuchař (i když pracovat chce), jak 3 generaci bydlí v jedné domácnosti, jak stěží dokážou nejmladšímu členovi rodiny opatřit základní vybavení do školy, aby mohl pracovat při hodinách jako ostatní děti.

Je smutné, že 24 let od pádu komunismu tato obyčejná ženská nevidí žádnou jinou naději na lepší život. Jediné co má před očima, jsou jistoty a relativně dobrý život, který si pamatuje ještě z období socialismu. A ten jí byla schopna garantovat a poskytnout socialistická vláda.

Musím přiznat, že se jí ani nedivím. Sama řekla, proč bude volit levicově – vlády, které tolik slibovaly, si nahrabaly pro sebe, ale na obyčejné lidi si nikdo nevzpomene.

Myslím, že této obyčejné ženě nejde o dvě dovolené ročně v zahraničních destinacích, možnosti cestovat do zahraničí, umět jakýkoliv cizí jazyk na světě nebo mít možnost si koupit ledničku, pračku, myčku či auto jaké bude chtít. Ne, jde jí o důstojný život, který by si mohla dovolit ona, její syn a její vnučka. Život, kdy bude pracovat a bude to vést k tomu, že její základní potřeby budou naplněny.

Tak uvidíme, jak tyto předčasné volby dopadnou… Jsem na výsledky opravdu hodně zvědavá!

Přeji příjemné podzimní dny, Vaše blogerka Hana Rebeka Šiander

Fotografie:

Loga a obrázky z www.google.com - obrázky