Víc jak rok jsem se těšila z krásného přátelství. Pak jsem kamarádce poukázala na chybu v jejím životě, díky které trpěla. Následovalo ukončení vztahu. Jak negativně ovlivňují sociální sítě naše vztahy?
KRÁSNÉ PŘÁTELSTVÍ
Na podzim roku 2022 jsem se na jednom kurzu v církvi seznámila s mladou ženou, která je o tři roky mladší než já. Obě jsme křesťanky a tak nás spojovala víra, vášeň pro Boha a touha ho následovat. Sblížilo nás také, že jsme pocházely ze stejného města a měly podobné dětství.
Netrvalo dlouho a z počátečních frází, které jsme prohodily na víkendovém kurzu, jsme si předaly telefonní čísla a začala naše bohatá komunikace. Posílaly jsme si SMS a volaly si. Pokaždé jsme se na sebe velice těšily! Smály se, radovaly a povídaly a povídaly. Když jsme se vydaly po ČR někam na návštěvu, ladily jsme předem termíny v diáři, abychom se setkaly osobně a popovídaly si.
Zjistily jsme, že si skvěle rozumíme. Bylo to vzájemné. Skutečně jsme se měly rády. Když jednu z nás něco trápilo, tak jsme si zavolaly a popovídaly o tom, modlily se k Bohu, aby zasáhl a pomohl. Také jsme slavily narozeniny a svátky, dávaly si dárky.
V křesťanském životě křesťanů je běžné, že se za sebe modlí, žehnají si (prosí Boha, aby projevil svou přízeň a dobro těm, za které se modlíme), ale také si prorokují (prorokovat znamená modlit se k Bohu a čekat na slova, která chce Bůh vyřídit tomu druhému z nebe, za koho se modlíme. Jsou to slova moudrosti, poznání, ale i zjevení budoucnosti, nebo co dělat).
POVZBUZOVÁNÍ A NAPOMÍNÁNÍ JAKO DVĚ STRANY JEDNÉ MINCE
Povzbuzujeme se v těžkých chvílích a napomínáme v situacích, kdy je to třeba. Je to součástí nejen křesťanské lásky, kterou se milujeme navzájem, ale také výrazem, že nám na sobě záleží. Přátele máme kolem sebe, protože nás obohacují a také proto, že často vidí něco, co my ze své perspektivy nevidíme.
Co se týká povzbuzování, tak jsem povzbuzovala svou kamarádku, kdykoliv to jen bylo možné. Život je dost složitý, denně nás obklopují lidé, kteří jsou negativní a zlí, a tak povzbuzení není nikdy dost. Ostatně mít kolem sebe blízkého člověka, který vás zná, má vás rád a ve vhodný čas vám řekne, „Neboj se! To zvládneš! Bůh je na tvé straně! On tu situaci dokáže proměnit!“ to je přeci nádherné.
Po více jak roce jsem postupně začala vnímat, že moje kamarádka dělá stále stejná špatná rozhodnutí ve svém životě. Důsledkem bylo, že tím velice trpěla. Přitom se mě stále dokola ptala a hledala, co dělá špatně. A tak jsem se za ni dva týdny modlila a hledala před Bohem, jak jí pomoci.
KLÍČOVÝ DOPIS
Bůh mi odpověděl a já jsem jí napsala velice laskavý dopis. Ve třech čtvrtinách dopisu jsem jí povzbuzovala a v poslední části jsem jí napsala, kde chybuje. Dopis jsem si po sobě třikrát přečetla a odeslala jej.
Kamarádka se neozvala dva týdny, což nebylo obvyklé. Pak se mi zavolal její dobrý přítel, kterého jsem znala, a zajímal se, co se stalo. Naše společná kamarádka se totiž začala vyhýbat lidem, buď nemluvila vůbec, nebo jen zůstávala u formálních frází. Často z různých společenských akcí utekla. Chovala se zkrátka podivně.
Kamarádce jsem napsala a dohodly se, že si zavoláme. Když jsem jí druhý den zavolala, sice se formálně zeptala, jak se mi daří, ale nevypadalo to, že jí to zajímá. Mlčela a zdá se mi, že mě snad vůbec neposlouchá. Hovor vázl a střídaly ho chvíle trapného ticha, tedy něco, co jsem dosud neznala.
Měla jsem dojem, že telefonát „táhnu“ jen já. Zeptala jsem se, zda se něco nestalo? Kamarádka zmínila můj dopis a vytrhla jedinou větu z kontextu celého dopisu. To bylo to místo, kde jsem poukázala na její chybu. Na základě toho prohlásila, že už ke mně nemá důvěru.
Další půlhodinu jsem se snažila objasnit svůj dopis jako celek, ale nepodařilo se to. Kamarádka prohlásila, že jsem si mohla ušetřit čas, že to přece ví. Snažila jsem se na to jít jinak. Vyjmenovala jsem její dobré přátele, kteří jí obklopují a řekla, že dobří přátelé se nevyznačují tím, že nám budou říkat jenom ty dobré věci, ale také, že nás někdy napomenou, nebo ukáží na chyby, které děláme v životě – zvláště, když hledáme, kde chybujeme. Díky tomu se přeci můžeme pohnout z místa, změnit naše smýšlení, rozhodování a jednání. Prostřednictvím našich přátel může přijít do našeho života změna.
Nevedlo to k ničemu a tak jsem hovor ukončila a rozloučila se.
ZTRÁTA PŘÁTELSTVÍ NA ZÁKLADĚ JEDNÉ POPSANÉ CHYBY?
Nemyslím, že bych udělala jakoukoliv chybu. Mít ale kamarádku, která chce slyšet jedině dobré věci a nikdy žádnou špatnou, to je nemožné. Takhle zdravé vztahy nevypadají. Bylo mi to nesmírně líto. Věděla jsem, že jsem ztratila kamarádku, kterou jsem měla velice ráda.
Hodně mě to trápilo. Stále jsem nedokázala pochopit, jak je možné, že moje kamarádka je schopna obětovat víc jak rok dlouhý vztah jen proto, že jsem si dovolila jí říct něco negativního?!
Postupně jsem se dozvěděla, že moje kamarádka se seznamuje se stále novými lidmi, povídá si s nimi (tak, jako se mnou) a hledá u nich povzbuzení. Když jí však někdo z nich řekne něco, co se jí nelíbí, s čím nesouhlasí a co vnímá jako negativní, tak je vyškrtne ze svého života. Jako mě.
JAK DESTRUKTIVNĚ MĚNÍ SOCIÁLNÍ SÍTĚ NAŠE MYŠLENÍ A CHOVÁNÍ VŮČI LIDEM
V té době jsem úplnou náhodou narazila na YouTube na interview s americko-českým neurologem MUDr. Martinem Janem Stránským, který popisuje změny chování, ke kterým dochází pod vlivem užívání sociálních sítí. To hlavní spočívá v tom, jak sociální sítě, např. Facebook, platforma X (bývalý Twitter atd.) fungují.
Vytvoříte si skupinu „přátel“, kteří s vámi sympatizují, a komunikujete s nimi. Když s vámi začnou nesouhlasit, vyjádří jiný názor (než máte vy), nebo si dokonce dovolí vyjádřit kritický názor, zareagujete tak, že je vyřadíte ze svých přátel, nebo je rovnou zablokujete.
Dále Stránský objasňuje, že chování, které jste se naučili na sociálních sítích, přenesete do reálného života. Když vyjdete na ulici, do zaměstnání, mezi přátele, vrátíte se k rodině, zkrátka mezi reálné lidi z masa a kůže, zareagujete stejně – pokud s vámi vyjádří nesouhlas, jednoduše je vyškrtnete ze svého života.
Poslechněte si rozhovor s neurologem MUDr. Martinem Janem Stránským na téma „Sociálne siete sú ako kasíno“ na YouTube zde:
Já jsem byla na Facebooku od roku 2008 do roku 2015. Po sedmi letech jsem svůj profil zrušila a od té doby jsem toho nikdy nelitovala. Pokud byste si chtěli přečíst můj blog, najdete ho zde: https://blog.idnes.cz/siander/co-mi-facebook-dal-a-vzal.Bg15091251
Ach ano, zapomněla jsem zmínit důležitý fakt. Moje kamarádka je na Facebooku.
Neurolog Stránský mi dal odpověď na to, jak je možné, že moje kamarádka obětovala náš víc jak celoroční vztah.
Zkusme se zamyslet nad tím, jak žijeme. Neděláme tohle taky? Jak reagujeme, když blízký přítel či přítelkyně poukáže na chybu, které se dopouštíme ve svém životě? Zboří se nám celý život? Zhroutíme se? Budeme vnímat kamarádku či kamaráda od té chvíle, jako svého nepřítele a „vyškrtneme“ ho ze života? Je zlý a už ho nechci nikdy vidět ani slyšet? Jak moc jsme zdeformovaní sociálními sítěmi? Anebo dokážeme vidět, že kamarádi a přátelé nás mají rádi a myslí to s námi dobře? Dokážeme se z chyb poučit a jít dál?
Krásné jarní dny a zdravé vztahy vám přeje Vaše blogerka Hana Rebeka Šiander
