Dnes má prezident Václav Klaus jmenovat nové ministry, a jistě mnoho z nás si klade otázku, jestli se podle jeho státnické moudrosti stane mužem na svém místě i takový Juraj Chmiel. Ten je sice ve svých 49 letech bezpochyby již zralým mužem, na rozdíl od soudců, kteří před časem u pana prezidenta právě kvůli svému mládí neuspěli, vyšší věk je ovšem zase nevýhodou v tom smyslu, že pan Chmiel musel během svého života překonávat mnohem více nástrah, než nějaký mladík. To jestli přitom selhal či nikoliv bude jistě jediným kritériem pro dnešní rozhodnutí pana prezidenta.
Jak v pátek informovaly Lidové noviny, Juraj Chmiel měl zneužívat státní peníze na nákup drogistického zboží pro soukromé potřeby, pořídit porcelánový servis za 800 tis. nebo třeba letět na služební cestu z Nigérie do sousedního Nigeru přes Paříž. Ke všemu je Chmielova činnost na ambasádě v Austrálii vyšetřována s možnými podvody v souvislosti s financováním projektu ekoturistiky v jižním Pacifiku. Výsledky kontroly dosud nejsou známy nejsou a Ministerstvo zahraničí zatím nebylo schopno Lidovým novinám odpovědět, zda je šetření u konce a s jakým výsledkem.Tuto odpověď ovšem jistě zná pan prezident, neboť bez toho by těžko v tak závažné věci mohl rozhodnout a Chmiela by jmenovat nemohl. Nebo snad mohl?
Trošku mě znepokojuje fakt, že pan Chmiel ve věci tak závažných obvinění zatím nepodal na Lidové noviny trestní oznámení pro šíření nepravdivých informací. Tato apatie mě dost překvapuje, zejména v době, kdy takto brání svou čest třeba kdejaký zpěvák, který ani není v první stovce Českého slavíka. Že by snad tato obvinění byla pravdivá?
Před šesti lety mě pan prezident trochu zklamal, když pořád trval na tom, aby byl i on zařazen mezi většinou masové vrahy jako Hitler, Stalin nebo Gottwald, kteří se v této zemi objevovali na známkách. Napsal jsem tehdy, že tolerovat šlo snad ještě známky s Masarykem a Benešem, neboť to bylo v době, kdy neměli občané vzhledem k absenci televize a drahotě časopisů ještě tolik možností seznámit se s tím, jak jejich president vypadá. A že by se jistě pan Klaus nechtěl srovnávat s panem Havlem, u kterého souvisela touha po tom, mít portrét na známkách s jeho uměleckým zaměřením - vždyť po popularitě za každou cenu touží každý umělec. Poukázal jsem i na příklad USA, kde podle zákona nesmí být na známkách vyobrazena žádná žijící osoba. Poznámku tehdy otisklo více deníků /přiložena je ukázka z Práva, která vyšla na MDŽ 2003/ a i když byl přiložen můj mail, nikdo z Hradu mi neodpověděl.
Až když jsem na Hrad poslal kopie článků, odpověděl mi Petr Hájek s tím, že "Pan prezident původně příliš nechtěl známku vydávat, ale tradice velela a prezident nakonec souhlasil." viz příloha. Takže teď netrpělivě čékám na to, jaká tradice zavelí nyní. Jestli ta prvorepubliková, kdy vrcholní státní úředníci razili heslo, že za služby státu se neplatí, nebo spíš ta nechvalně známá tradice totalitní "kde neokrádá stát, okrádá vlastní rodinu".
S tématem souvisí i následující blog, který se otevře po kliknutí ZDE
