Večer po ranní popravě Milady Horákové a členů její skupiny přesně před 62 lety totiž prokurátorka z lidu Brožová - Polednová uspořádala na Prokopově náměstí v Praze 9 setkání příznivců těchto vražd na které „přišly zástupy občanů“. Tak informovalo o den později Rudé právo na poslední stránce, kde byl prostor i pro v mezích možností lehký bulvár. Byla tam např. zpráva o tom, že kapitán Emil Zátopek zaběhl v neděli v Opavě 3 km za 8.16, a byl tak o 16 vteřin rychlejší než Heino, který zrovna běžel stejnou trať kdesi ve Finsku.
Tady je třeba ocenit skromnost ostatních soudruhů – politiků, že nechali mladou soudružku Ludmilu slíznout smetanu, když jí dovolili, aby vzala všechnu tu slávu na sebe a stala se miláčkem davu ona, zatímco sami zůstali v pozadí. Ale zřejmě už i tehdy existovali pí ár odborníci, byť se jim říkalo jinak, a doporučili, že bude pro jednou lepší, když nevystoupí politici ale symbol nové, mladé generace, které tehdy patřil svět. Když už vzorový proces podle sovětského vzoru, tak se vším všudy. Vždyť svět patřil mladým.
Pro úplnost následuje zmíněný článek s titulkem „Velký veřejný projev v Praze 9“ Škoda jen, že Rudé právo mělo tehdy přece jen omezený rozsah, a tak už nemohlo popsat celou atmosféru vystoupení, na kterém tehdy ještě slečna Brožová jistě rozdávala i autogramy, dost možná i do památníčků školákům, pokud se mohli pochlubit pěkným vysvědčením. Těžko si nyní dokážeme představit lítost mimopražských občanů z těch, kteří byli mezi těmi, kteří podepsali více než 6 000 peticí, žádajících tresty smrti, že se tohoto zhodnocení úspěšně provedených poprav nemohli osobně zůčastnit.
Zajímavý je i způsob, jakým Rudé právo o provedených popravách informovalo na předchozí straně. Zprávička s titulkem „Rozsudek nad velezrádci vykonán“, a pak už jen jediná věta. Opravdu velký rozdíl proti období procesu, kde tomu věnovalo Rudé právo dennodenně několik stran. Ale soudruzi byli zřejmě pragmatici, a po dobře vykonaném díle s tím už nadále nehodlali ztrácet čas. Kterého bylo třeba na další úkoly, jak dokládá zpráva o zasedání vlády, uskutečněného po ranních úterních popravách. Na něm ustanovila vládní výbor s úkolem zabezpečovat výstavbu pomníku generalissimu J. V. Stalinovi. Mmch. členem výboru byl jmenován i Jiří Pelikán, po kterém před pár lety pojmenovali v Římě italští soudruzi ulici.
Hned vedle lakonické zprávy o vykonání rozsudku je pak přilepená zprávička o oslavě Mistra Jana Husa. To je další zajímavost, chtěli tak snad soudruzi dát najevo, že když mohla vraždit kacíře církev, můžou oni taky? Nebo jen to, že kdo neposlouchá, zaplatí klidně i životem, a že to platí dnes stejně jako před pěti sty lety? To asi spíš, což potvrzuje i těch několik řádků nad zprávou o Husovi, věnovaných konfiskaci zemědělského majetku. Ty naznačují hlavní důvod toho, proč musela Milada Horáková s přáteli zemřít.
Jistěže soudruzi neměli žádné obavy z toho, že by dotyční mohli ohrozit náš natož sovětský režim. Jen prostě potřebovali trošku postrašit třeba sedláky, co by je mohlo taky potkat, pokud by se svého majetku nevzdali. V tom byli opravdu geniální, to jim vyšlo. A o tom, že jim to vyšlo víc než dokonale, svědčí i dnešní situace, když pořád ještě nebyl navrácen uloupený majetek za miliardy. Když po Listopadu bolševičtí čimani, ovládající JZD, družstva různě přetransformovali, a majetek z nich vyvedli do svých rukou. Takže tato sebranka dodnes sklízí plody z toho, že Brožová – Polednová a spol. popravili JUDr. Miladu Horákovou, Jana Buchala, Oldřicha Pecla a Záviše Kalandru. A většině národa je to úplně jedno, vždyť se už může přece říkat, že to byly justiční vraždy, tak je snad vše v pořádku. Opravdu?
Neustále budí ze sna i předsedu KSČM Vojtěcha Filipa, což může být ovšem i dobrá zpráva, svědčící o tom, že se v něm přeci jen hýbe svědomí. Filip sice označil před třemi lety seriál o procesu s Dr. Horákovou za neobjektivní a načasovaný tak, aby ve volbách poškodil KSČM, pravda může být ale úplně jinde. Možná mu děsivé záběry na soud vedený primitivními totalitními soudci připomínají absurditu jeho nynějšího politického angažmá v rámci zločinné strany. A tak snad i proti své vůli, jen proto že živí rodinu a potřebuje dobrý příjem, přišel s trapným výpadem proti tomuto skvělému seriálu hned při jeho uvedení. Byť i pro něj samotného se jistě jedná o strhující dokument, stejně jako pro všechny z nás. Stejně bude ale zajímavé sledovat, jaký postoj k Miladě Horákové zaujmou ve svých presidentských kampaních třeba exkomunističtí kandidáti jako Jan Fischer či Vladimír Dlouhý. Kdoví, jestli se oslavy tehdejších poprav na Prokopově náměstí nezůčastnili třeba jejich rodiče. Ale to si jistě už v rámci kampaní všichni dovíme v rámci toho, jak národu sdělí co je formovalo, když vstupovali do KSČ.
