Mimořádného Mistrovství Evropy smíšených družstev ve společenských systémech, které probíhalo v roce 1989, se zůčastnila dvě československá družstva. Profesionální tým vedl tehdejší tajemník ÚV KSČ Milouš Jakeš, Václav Havel měl pak na starost družstvo řekněme poloprofesionálů, když se politikou živila díka zahraničním sponzorům jen jeho část, a zbytek se rekrutoval většinou jen z vyložených amatérů, kteří nejen za svou účast nic nedostávali, ale spíš ji ještě dotovali ze svého.
Jak všichni dobře víme, tak tehdy došlo k obrovskému překvapení, které čekal opravdu málokdo, když dosud nevýrazný tým Václava Havla zvítězil v listopadovém finálovém mači na celé čáře. Bylo to velké překvapení, neboť tým vedený Jakešem měl dlouholetou tradici i sebedůvěru, když vyhrál už v roce 1948, stejně jako v roce 1968, byť tehdy zřejmě jen díky dodnes spornému angažování zahraničních hvězd. Není tedy divu, že celý Havlův tým byl doslova opojen svým vítězstvím, což ještě umocňoval zájem téměř všech světových médií, která uvítala tuto změnu, neboť to bylo vítané zpestření, které oživilo zájem čtenářů a posluchačů.
Vítězové ovšem doplatili na častou chybu těch, kteří se domnívají, že prvenství ve významné soutěži se nějak zůročí automaticky, aniž by se pro to muselo něco dělat. Přestože se například ze sportu dávno ví, že medaile samotná téměř nic neznamená, a veškerá mistrovství slouží jen ke zviditelnění účastníků a k tomu, aby následně získali výhodná angažmá. Tuto příležitost Havlův tým dá se říct zcela promarnil, na rozdíl právě od poražených, vedených Miloušem Jakešem.
Jistěže se to netýká těch největších hvězd, když lanaři bez rozmyslu sáhli třeba po Dienstbierovi, Klausovi či Rumlovi z týmu vítězů, nebo zase po Čalfovi, Dlouhém nebo Kočárníkovi z poražených. Ale pokud jde o tzv. nosiče vody, kterých je v soutěžích tohoto typu většina, zvláště když počet hráčů jednotlivých týmu je libovolný, tak tady jasně vyhrálo a dodnes vítězí Jakešovo družstvo. Z těch, které vedl Jakeš, nezůstal bez angažmá nikdo, když většina byla draftovaná za mnohem lepších podmínek než dřív. Paradoxně na rozdíl od mnoha členů vítězného týmu Václava Havla, kteří nyní skončili v rezervě Třetí odboj, kterou musí ke všemu všichni z nás sponzorovat, naštěstí celkem jen 150 miliony.
Zejména díky svým skvělým bafuňářům, kteří obsadili třeba disciplinární komise, se Jakešovcům podařilo prakticky eliminovat postihy za to, že se měli údajně v přípravném období před utkáním dopouštět unfair zákroků, a dokonce i narušovat tréningové kempy soupeře. Tak se stalo, že došlo jen ke dvěma diskvalifikacím, když Štěpán i Polednová byli stejně brzy omilostněni. Týmu pod vedením Jakeše rovněž pomohlo to, že asi po vzoru NHL začal využívat pro lepší angažmá některých hráčů agenty.
Stěžejním bodem pak bylo to, že Václav Havel se po vítězství sám aktivního koučování v podstatě vzdal, zatímco Milouš Jakeš se svému týmu věnuje dodnes, a nezapomíná na výchovu vlastních odchovanců, což naposledy dokázal na 1. máje. Výsledkem je potom to, že jeho tým je už nyní skvěle připraven na případné další utkání, když dosud angažoval asi 20% skvělých reprezentantů. Navíc z jeho líhně pochází i naše největší nové hvězdy jako je třeba Jan Fischer /blíže ZDE/, které spolu s dalšími krajánky můžou významně ovlivnit případné další utkání.
