Po ohlášení smutné zprávy o tom, že zemřel Václav Havel, změnil Radiožurnál program, a začal vysílat pásmo telefonátů s jeho přáteli a spolupracovníky, které se střídají s hudbou, kterou měl Václav Havel rád. Zazněla Marta Kubišová, Michal Prokop a Kolej Yesterday, Vladimír Mišík a Variace na renesanční téma, stejně jako Suzanne Vega nebo The Rolling Stones.
Poté co na Václava Havla zavzpomínali mezi jinými František Janouch a Zdeněk Svěrák, ozval se do éteru hlas Luboše Dobrovského, který byl od října 1990 do června 1992 ministrem obrany Československé federativní republikya potom až do února 1996 vedoucím Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla. Jeho první slova byla ovšem studenou sprchou pro posluchače a zejména pro moderátora Jana Pokorného, neboť si hned v úvodu postěžoval na hudbu, kterou jsou vzpomínky prokládány.
Zřetelně zaskočený Jan Pokorný pak jen stačil zmínit, že se jedná o zvláště vybranou hudbu, což pan Dobrovský komentoval slovy: „Asi máme jiný vkus“. To dokládá, že pan Dobrovský, i když po mnoho let jeden z nejbližších spolupracovníků Václava Havla, tak si za celou tu dobu zřejmě vůbec nevšiml, jak důležitou roli v životě Václava Havla hrál rokenrol, ať do listopadu 1989 či potom, kdy např. i uváděl koncert The Rolling Stones na Letné.
Vše potom odlehčil hudební redaktor, když jako přespříští skladbu pustil se Stouny proslulou a super rockovou Satisfaction. Potom ale už Jan Pokorný raději detailně informoval posluchače, že jako hudební předěly jsou záměrně vybírány oblíbené písničky Václava Havla. Takže doufejme, že následující Pink Floyd, Lou Reeda či znovu Suzanne Vega nebo právě teď zpívajícího Bruce Springsteena už zvládají všichni posluchači.
Sám jsem měl vůči Václavu Havlovi mnoho výhrad, ale jedna věc mě na něm nesmírně těšila. Jak jsem se před sedmi lety v Uherském Hradišti naprosto shodnul v rozhovoru s jeho velkým přítelem, dramatikem Tomem Stoppardem, bylo skvělé mít po všech komunistických tajemnících prvního rokenrolového presidenta. Jak to tak vypadá, žel zřejmě i posledního.
Což svým způsobem dokresluje i to, že jsem na žádné naší stanici od roku 1989 neslyšel tak skvělou hudební dramaturgii jako právě dnes, při vzpomínání na Václava Havla.
