V sobotu večer nám ČT nabídla volbu mezi estrádní řachandou na jedničce a záznamem inscenace Arnošta Goldflama Doma u Hitlerů aneb Historky z Hitlerovic kuchyně na dvojce. Z mnoha důvodů jsem zvolil druhou možnost a tak se teď můžu podělit o své zklamání či rozpaky.
Arnošt Goldflam sice tvrdí "Moje hra není k Hitlerovi a k podobných lidem ani trochu laskavá. A je to ironická groteska, takže premiéra snad nevadila ani z "druhé strany" - obětem." a pokračuje "Člověk si už často neuvědomuje svoji lenost, krutost, nedostatek ohleduplnosti, stereotypy, necitlivost - a to je smyslem umění. Ne ukolébávat lidi v iluzích. Smyslem je člověkem otřást, takže já pro hlazení moc nejsem."
Jenže nemůžu si pomoci, ale jak mnou má otřást např. úmyslný přeřek, když Hitler přísahá Evě Braunové, že jí zplodí potomka a místo družce napřed vysloví držce? Za velkého jásotu hlediště, jak jinak, vždyť podobně pořád zabírá třeba pr*el, tak tomu přeci nemůže odolat žádný dramatik.
Je mi líto, že Arnošt Goldflam zřejmě vůbec nezná sbírku Leonarda Cohena Květiny pro Hitlera /Flowers for Hitler/, kde by mu hodně napověděly už první řádky básně Hitler /Nechte ho odejít spát s dějinami / skutečnou kostru páchnoucí benzínem / se svými nohsledy / nechte je spát mezi našimi vzácnými vlčími máky/.
Ještě výmluvnější je ale Cohenova báseň o Adolfu Eichmannovi, kterou si dovolím ocitovat. Jistě by nám to Leo velkoryse ze zjevných studijních důvodů povolil:
VŠE CO JE TŘEBA ZNÁT O
ADOLFU EICHMANNOVI
OČI:.................................................................................................Průměrné
VLASY:...........................................................................................Průměrné
VÁHA:.............................................................................................Průměrná
VÝŠKA:...........................................................................................Průměrná
ZVLÁŠTNÍ RYSY:..........................................................................Žádné
POČET PRSTŮ NA RUKOU:..........................................................Deset
POČET PRSTŮ NA NOHOU:.........................................................Deset
INTELIGENCE:...............................................................................Průměrná
Co jste čekali?
Pařáty?
Nadměrné řezáky?
Zelené sliny?
Šílenství?
ALL THERE IS TO KNOW ABOUT
ADOLPH EICHMANN
EYES:.................................................................................................Medium
HAIR:.................................................................................................Medium
WEIGHT:.......................................................................................... Medium
HEIGHT:........................................................................................... Medium
DISTINGUISHING FEATURES:.......................................................None
NUMBER OF FINGERS:...................................................................Ten
NUMBER OF TOES:.........................................................................Ten
INTELLIGENCE:...............................................................................Medium
What did you expect?
Talons?
Oversize incisors?Green saliva?
Madness?
Možná i tato ukázka Ti milý Arnošte napoví, proč jsi mě umělecky poprvé v životě zklamal. Navíc jsi podle mě nevyužil mnohem lepší příležitost, kterou by nabízela kuchyně třeba u zmíněných Šloufů. Jistěže tak jako Hitler nevymyslel nacismus, tak nevymyslel ani Miroslav Šlouf komunismus. Stejně jako Šloufova zrůdná genialita se zdaleka nedá srovnávat s Hitlerovou, i když kdo ví, jestli by se jí nebýt Listopadu 1989 Šlouf hodně nepřiblížil. V jednom ovšem Šlouf Hitlera určitě předčil, protože se dokázal prosadit ve dvou zcela odlišných režimech. V tom je mnohem větší hrdina než byl Hitler, který to možná v květnu 1945 příliš rychle zbaběle zabalil.
Tak co Arnošte, dočkáme se nějaké dvojky U někoho v kuchyni? Výhodou by bylo jednak to, že stejně jako bys byl ty větší insider jako autor, platilo by to i pro publikum. Plus další, jako ideální rozdělení kusu na dvě půlky, jedna do r. 1989 a po pauze už zase samet. A nepoměrně větší výběr ústřední kuchyně, vždyť to nemusí být přímo Šlouf. Mohlo by se to odehrávat klidně u Fischerů, Kohoutů, Füleů či u Kovářů atd., výběr je obrovský. Můžeme se začít těšit?
