Bývalá StB se dnes netěší nijak velké oblibě, spíše se na její činnost během „totality“ nadává. Na druhé straně nejsou výjimkou jistě oprávněné hlasy, které zdůrazňují, že tajné služby musí mít každý režim, včetně těch nejdemokratičtějších. Je fakt, že StB se u nás jistých přehmatů dopouštěla zejména v bouřlivých 50. letech, když potom za normalizace šlo spíš už jen o vzájemně prospěšné kočkování s disidenty. Těm dělala StB svým „pronásledováním“ reklamu v zahraničí, čímž jim zajišťovala finanční podporu, a disidenti příslušníkům StB zase svou činností poskytovali pracovní příležitosti, jak by konstatoval každý dnešní ekonom.
Zatím méně známé je mnohdy velmi kladné působení Státní bezpečnosti v kádrovém zabezpečení některých důležitých pozic, což je jistě škoda. Zvláště proto, že z prozíravé činnosti osvícených pracovníků StB profituje dnes celá společnost. Podle hesla „lepší jednou vidět než stokrát slyšet “ nám to nejlépe dokáže několik následujících fotek.
Následující fotografie nás výmluvně přesvědčí o tom, jak z tehdejšího vlivu StB profitujeme prakticky všichni i dnes. První dva obrázky zachycují vztah funkcionářů k dětem v období totality. Na prvním je vidět pionýry coby loutky, a jistě každý pamětník si hravě doplní nějakého vojenského papaláše, jak jim mate hlavy frázemi o boji za mír, byť se tentokrát do záběru už nevešel. Podobně druhé foto, kdy předseda ÚV KSČ Milouš Jakeš navštívil v roce 1988 nějaký Prior v Hradci Králové, spíš svědčí o tom, že by takové setkání měl soudruh tajemník už nejraději za sebou. Výraz jeho tváře to dokládá výmluvně, byť drobotina je nadšená a unešeni se zdají být i rodiče včetně kameramana.
Teď se ale posuňme o více než dvacet let dopředu, kdy pan Jaroslav Vacek, spolumajitel hotelového řetězce SEVAS a ředitel hotelu Continental v Brně, uspořádal setkání s mládeží již na naprosto jiné úrovni. Zdánlivě nenápadně ale o to důkladněji tak demonstroval rozdíl mezi dřívější totalitou, jejíž papaláši používali mládež hlavně proto, aby se s ní jen ukázali. Zatímco pan Vacek naprosto konkrétně zapojil omladinu do aktivní činnosti, a dokonce to i sám sponzoroval.
Jistěže ani tady nemohl chybět projev, ale místo prázdných totalitních frází pan Vacek mladým aspoň v kostce naznačil, jak nejlépe na to, aby se stali třeba skvělými kuchaři. Zdaleka nejen to, uspořádal velký dětský gastro den včetně diskotéky nebo barmanské soutěže. To vše na vlastní náklady, což je další velký rozdíl oproti totalitě. Také tehdy pozval občas třeba Gustáv Husák pionýry na Hrad a dal jim pár chlebíčků a džus, ovšem nikdy ne za své jako nyní třeba pan Vacek, tehdy to museli platit daňoví poplatníci.
A to nejlepší nakonec. Za tyto krásné okamžiky na dětském gastro dnu můžou děti vděčit právě prozíravosti dřívější Státní bezpečnosti. Pan Vacek byl totiž už za totality do jisté míry rebelem, a proto třeba nesouhlasil s tím, že už tehdejší režim trpěl obsesí po vysokoškolském vzdělání, podobně jako tomu je dnes. Můžeme si to dokázat na části jednoho svazku StB z roku 1982, kde jsou doloženy velké obavy jednoho z vedoucích pracovníků z toho, že by mohl přijít o svou pozici, protože nemá vysokoškolské vzdělání.
Ovšem třeba pan Vacek měl v té věci naprosto jasno. Jaké vysokoškolské vzdělání? Kdo by ho tak asi mohl něco na vysoké škole naučit? Jeho, který byl proslulý svým kuchařským uměním doslova po celém světě, když vařil více než rok v Japonsku, dále v USA, ve Velké Británii či v Portugalsku, o západním Německu ani nemluvě. Právě když se mělo uvolnit místo náměstka ředitele hotelu Continental, odjížděl totiž pan Vacek v lednu 1988 na rok pracovat do západního Německa. Tak si jako důvěrník StB i oddaný komunista místo náměstka prostě pojistil u svých řídících orgánů StB, aby mu jej někdo během toho roku nevyfouknul.
Jistěže se najde pár čtenářů, kterým tohle nemusí být po chuti. Ale upřímně řečeno, pan Vacek se jen ukázal jako vizionář, když o 20 let dříve než třeba dnešní Bártové a další pochopil, že spolupráce s bezpečnostními agenturami může být oboustanně prospěšná. Dokládá to např. i to, že pan Vacek byl schválen jako nositel státního tajemství již 5. ledna 1990, možná jako vůbec první člověk v této zemi již za Václava Havla. Bližší podrobnosti v článku ZDE.
Takže pokud by nějaký hnidopich chtěl poznamenat, že to se to panu Vackovi dělala kariéra a jezdilo po Západě za totality, když byl partajník a spolupracovník StB, musí dostat jedinou odpověď. Každý z nás měl tu možnost, a může dát jen sobě za vinu, že do toho nešel, že prostě neodhadnul, že v případě nějakých politických změn nebude členství v KSČ nebo v StB žádným handikapem, ale právě naopak, spíše velkým plusem. A nejlepším dokladem toho, že pan Vacek důvěru národa nezklamal je to, jak skvěle pod jeho vedením prosperuje třeba právě hotel Continental. Včetně toho, jak se pan Vacek věnuje mladé generaci. Až účastníci nedávného dětského gastro dne trošku povyrostou, jistě se jim od pana Vacka dostane dalších dobrých rad, třeba i o tom, že pokud by se náhodou tady měla někdy vrátit totalita, že není nutné to vzdávat, neboť i za jakékoliv totality se šikovný odborník může dobře uplatnit.
