Nezbývá než litovat, že na rozdíl od slovenského Ústavu paměti národa, náš Ústav pro studium totalitních režimů si případu „Babiš“ zatím nijak extra nevšímá. Tak si nyní prakticky celá republika myslí, že v době totalitního Československa, kdy jsme všichni žili za ostnatými dráty, se na Západ dostal jen Karel Gott, a z obchodníků potom jen Andrej Babiš. Aniž by někomu docházelo, že ti opravdoví estébáčtí šíbři byli podniky zahraničního obchodu delegování do Francie, a rozhodně ne do rozvojového Maroka. Pokud tedy zůstáváme u frankofonních zemí, když nepochybně i na post ve Francii stačilo umět jen Bon jour, a prvořadou kvalifikací byla především dobrá pozice u StB. Ta byla nezbytná i v rámci konkurenčního boje mezi kovanými normalizačními odborníky. Ale na Maroko zcela jistě takový nával zdaleka nebyl, a proto se tam opravdu mohl dostat i ten, kdo byl „pouze“ skvělým francouzštinářem a ekonomem, v tomto případě tedy Andrej Babiš.
Chybou je to, že ÚSTR již dávno nenastudoval systém práce v podnicích zahraničního obchodu, jak se vybírali obchodníci pro země západní Evropy či USA a dalších atraktivních destinací, včetně toho, že by vyslechl tehdejší ministry vnitra a obchodu, a pokusil se tak získat další detaily. Je ale zřejmé, že všechny podniky musely za totality plánovat a pořád vykazovat činnost, a je jasné, že výjimkou nemohl být ani dobře placený rozsáhlý aparát StB.
Takže estébáci také plánovali, třeba získávání spolupracovníků, a jako všechny podniky také často podklady falšovali, jen aby byly prémie. Můžeme si to ilustrovat na následující části plánu rozvoje StB v podniku Interhotel Brno, když není pochyb o tom, že u všech pézetek to probíhalo podobně.
Jinak se dá ještě podotknout, že kdyby byl Andrej Babiš opravdu estébáckým práskačem, který získal post v Maroku likvidací svých profesních konkurentů, tak by teď musel být hodně hloupý a naivní kdyby si myslel, že to nevyjde najevo, třeba po nalezení svazků svých možných obětí. Čemuž asi věří málokdo. Pro porovnání je příklad toho, jak dělali za totality kariéru neschopní lemplové, jejichž jedinou odborností bylo estébáctví a členství v KSČ, aspoň částečně popsán ZDE
