Připoutejte se, přistaneme v Havlově, hlavním městě České republiky

To by byla nejlepší odpověď na tučný titulek dnešní tištěné MF DNES „Havlovo letiště, knihovna, nebo škola? Hledá se, co je důstojné“  Vždyť co by mohlo být důstojnější, než přejmenovat po panu presidentu Havlovi naše hlavní město?

Tím by bylo vše vyřešeno, jistě by s tím souhlasil i Fero Fenič, také proto, že by už nemusel ztrácet čas sháněním  podpisů,  a mohl by se tak opět začít věnovat naplno filmové režii. Na rozdíl od létání, které Václav Havel rád neměl, což byla jedna z námitek, proč podle něj nepojmenovat právě letiště, Prahu miloval jistě bezvýhradně. Takže takové rozhodnutí by jistě už nikdo nenapadal, konsensus by byl i napříč politickými spektry, a mohli bychom se opět začít věnovat důležitějším věcem.

Jisté nebezpečí by mohlo sice hrozit od občanů Zlína, kteří by si zdánlivě oprávněně mohli chtít uzmout tuto poctu pro sebe s tím, že když muselo být jejich město pojmenováno 40 let po masovém vrahovi Gottwaldovi, tak by teď právě kvůli tomu měli mít oni morální právo na to, aby byl na Havlov přejmenován Zlín. Na to by se jim ovšem dala pádná odpověď, že si to tehdy sami jistě přáli. Kdyby totiž Zlín na Gottwaldov přejmenovat nechtěli, tak bývalo stačilo, kdyby se toho veřejně zřekli v tom smyslu, že Zlín si takovou poctu nezaslouží, protože je příliš bezvýznamným oproti Praze. A kdyby argumentovali tak, že jen pojmenování Prahy na Gottwaldov by mohlo odpovídat významu Klementa Gottwalda, nikdo by proti tomu nemohl protestovat, jedině že by chtěl riskovat pravděpodobný trest smrti. Takže ať jsou Zlíňané ticho, na žádný Havlov nárok nemají.

Takže co kdyby se naši zákonodárci zkusili aspoň jednou pořádně rozhoupat? Třeba tak, aby mohl být Novoroční projev 2012 pronesen již na Havlově hradě?

 Závěrem ještě jedna příhoda stran přejmenování z doby po druhé světové válce. Pan Novák zdraví  známéhó: „Dobrý den, pane Wassermann!“   „Dobrý den, pane Novák, al pšst, už nejsem Wassermann, už se jmenuju Potůček“   „Chápu, chápu, pane Potůček, tak se mějte pěkně“ reaguje pan Novák, a když se po čase opět setkají, už ho zdraví halasně na celou ulici „Zdravím pane Potůček!“  Ten ovšem s prstem na puse rychle upozorňuje „ Už nejsem, Potůček, jmenuji se Rybička“ Pan Novák se diví, cože bylo na jménu Potůček špatného.  „ No víte, ono zní líp Rybička, dříve Potůček, než Potůček, dříve Wassermann.“