Právě jsem v rádiu zaslechl zprávu, že dnes se začaly tvořit fronty kvůli přepisům už ve tři ráno. Nemyslím, že by se přitom čekající věnovali vánočnímu rozjímání a jistě je pravděpodobnější, že na všechno možné nadávají. Aniž by je ale napadlo, že hlavní příčinou je zřejmě to, že naši europoslanci nevyužili při bruselských jednáních svých totalitních zkušeností.
Starší z nás si pamatují, co se dělo za totality den předtím, než se zdražil benzin ze dvou korun tuším čtyřiceti na korun pět, pak na sedm padesát atd. Skokové změny znamenají vždy paniku a následně pocity zloby či ublížení. Jen škoda, že jsme se z těchto neblahých zkušeností zatím poučili jen částečně.
Např. při postupném zvyšování hranice odchodu do důchodu. Jistěže by byl značný povyk, kdyby se zvýšila o pět let zaráz takže by došlo k tomu, že někdo narozený na Silvestra by šel do důchodu o pět let dřív než v tomto případě nešťastník, narozený třeba jen o hodinu později ale už 1. ledna. Takže se hranice odchodu zvyšuje každoročně o dva měsíce, čehož si nikdo ani nevšimne. Předpokládám, že tento systém byl zaveden na základě zkušeností vyspělých zemí, protože jak dokazují zkušenosti s převody aut, tohle by naši zákonodárci sami nezvládli.
Naneštěstí u zavedení ekologické daně při vyřazování starých aut se u nás jedná vzhledem k prehistorickému vozovému parku o jinou situaci, která by si vyžadovala jiný postup než v zemích, kde jsou auta starší víc než deset let spíš výjimkou.
Na to ovšem naši europoslanci vůbec nepomysleli a tak je ani nenapadlo, pokusit se o prosazení postupného navyšování poplatků, třeba o 20% každý rok. Tím by odpadly veškeré nynější problémy, protože úspora takové částky by už většině lidí nestála za to, aby po půlnoci vyráželi na úřad.
Příčinou může být to, že naši europoslanci vůbec netuší, že by někdo mohl ještě vlastnit 20 let staré auto k jiným, než sběratelským účelům. I z toho důvodu by možná bylo vhodné, abychom v Bruselu neměli mezi zástupci jen příslušníky pracující inteligence ale třeba aspoň jednoho inteligentního pracujícího. Který by se musel spokojit např. jen s desetinovým platem, aby se tak nevzdaloval od reality, ve které žije většina našich občanů. Ale pevně věřím, že by se našel nějaký schopný altruista, ochotný pracovat jen za 50 tis. měsíčně. A pokud by zabránil v budoucnu jen jediné bláznivé akci jako probíhající přepisy aut, tak by byl efekt mnohem větší než z toho, co dosud vykonali všichni naši europoslanci dohromady.
