Tím esem nebudou žádné poplatky ani telefonáty Pražanům, to jsou jen zastírací manévry. Jako hlavní trumf pro ČSSD totiž američtí poradci z PSB vymysleli široké odškodnění obětí komunistické totality, když našli onu pověstnou díru na volebním trhu. Kterou za celých dvacet let byť jen náznakem žádná strana ještě nevyužila. Američanům se podařilo přesvědčit špičky ČSSD v tom, že se to opravdu vyplatí, bez ohledu na to, že by tohle řešení údajně slušelo spíš pravici. Hlavně proto, že je to náprava minulých křivd ve stylu fair play, a s tím nic nepokazíš - "you just can´t go wrong."
Experti z PSB všechny obavy ČSSD z tohoto kroku díky svému odstupu a zkušenostem hravě rozptýlili. Že tady bylo kolem dvou milionů komunistů a tedy jeden skoro v každé rodině? Hloupost, ty dva miliony prošly KSČ během celé totality, takže jejich počet třeba koncem roku 1989 byl pochopitelně mnohem nižší.
Že stejně nelze nikoho usvědčit, protože estébáci a udavači jednali v souladu s tehdejšími komunistickými zákony? To je zásadní omyl, pomocí kterého se daří dosud vše tutlat. Každý zaměstnavatel, v jehož řadách byli např. na útvarech zvláštních úkolů estébáci a udavači, případně i jen řadoví udavači mezi zaměstnanci, totiž tím, že jim jejich činnost umožňoval, tak porušoval důležitou povinnost, uloženou mu přímo totalitním zákoníkem práce /§ 74/, podle kterého musel vytvářet vhodné podmínky k práci. Což bývalo činností udavačů hrubě porušováno, protože sledování a udávání, podávání často smyšlených informací StB, kdy pak následovalo propuštění, to se rozhodně nedá považovat za vytváření vhodných podmínek k práci.
Zvláště když se takové StB kádrové posudky předávaly vedením dalších podniků, kde se takto postižení ucházeli o zaměstnání, a tak jim bylo znemožňováno i náhradní uplatnění.
Že je vše promlčeno je rovněž omylem, protože promlčecí lhůta začíná běžet až v okamžiku, kdy trestné činy vyjdou najevo, kdy se o nich poškozený doví. Což bylo zásluhou hanebně zpožděného zpřístupnění archivů StB teprve nedávno, a navíc spousta poškozených vůbec neví jak na to, aby se k informacím dostala. Zdaleka ne každý je expertem na papírování a dopisování si s úřady, a tak hodně lidí dodnes netuší, že jsou také obětmi totality.
Takže tady bude hlavní náplň práce Ústavu pro studium totalitních režimů, který bude sám iniciativně vše vyhledávat a poškozené kontaktovat, a spolu s vládou jim bude vytvářet podmínky pro podání soudních žalob, třeba v tom, že budou osvobozeni od všech soudních poplatků. Důkazem toho, že se nejedná o žádný ad hoc nápad je i to, že se ČSSD podařilo hravě prosadit Jiřího Pernese do čela ÚSTR, když na tomto projektu začal pracovat už tehdy, když působil v historické komisi ČSSD.
Toto řešení si získá jednoznačně širokou podporu veřejnosti, proti budou jen přímí viníci, a co je hlavní, na odškodnění se budou podílet také jen oni, na rozdíl od nynější praxe, kdy třeba vězni z 50. letech byli odškodněni ze státních prostředků. Není pochyb o tom, že prostředky na to mít budou, protože např. v privatizaci uspěli především udavači a další z řad nomenklaturních kádrů, tedy ti, kteří hrubě porušovali totalitní § 74 o vytváření vhodných podmínek k práci.
Jiří Paroubek tak vejde do dějin jako náš první polistopadový politik, který se postaral o skutečné vyrovnání s minulostí, a tím zbaví pochybné slávy všechny své předchůdce včetně Václava Havla, kteří v tomto směru neudělali vůbec nic.
Přitom to je jednoduché jak Kolumbovo vejce. Zvláště když máme příklad poválečného Německa, kdy i Němci samotní taky nic nenamítali proti zabavení majetku fašistům a odškodnění jejich obětí. A naše pravice v čele s ODS si může jen rvát vlasy, že tady totálně zaspala. Nebo je v tom ještě něco jiného?
