Zřejmě hlavně příznivci neúspěšného knížete se baví ostošest, při komentování sestřihu několika záběrů z příchodu pana Zemana do ČT. Hlavně asi ti, kteří měří sotva 160 cm i s botama, a tak nemůžou tušit, že když vystupuje z auta někdo s téměř dvěma metry, tak se mu přeci jen vystupuje líp na silnici než na chodník, když řidič nalepí auto přímo k obrubníku.
Podobně ani nemůžeme mít za zlé většině diskutujících to, že na vlastní kůži nezažili ještě nikdy světla ramp. Nemůžou si tak nikdy představit jaké to je, když v ne úplně známém prostředí na někoho pořád někdo mluví, všichni jsou kolem něj, pak následuje bílý sloup, za kterým ho směrují doleva, kde ovšem čeká past v podobě jednoho či dvou schodů. Past především proto, že v tu dobu na pana Zemana stříleli blesky nejméně tři fotografové. Zvládl to ovšem perfektně, včetně připomenutí toho, že Fidel něco podobného před časem nezvládnul a skončil v nemocnici. Podobně jako by skončila jistě většina z těch, kteří na základě toho udělali z pana Zemana opilce.
Ale nemějme jim to zase za zlé. Pan Zeman nejen že vyhrál v prvních přímých volbách, stal se současně ale vůbec prvním naším prezidentem, který byl zvolen v době plně rozvinutého internetu. Jak by tedy mohly tisíce diskutujících odolat, a nedat celé netové komunitě najevo, že jsou v mnoha ohledech nepochybně lepší nežli příští prezident, přinejmenším proto, že nikdo z nich by ani jednou neškobrtnul. Copak by se něco takového mohlo poštěstit jejich rodičům či prarodičům? Už proto si museli taky přihodit.
Budiž, ať mají hry, ale hlavně ať se nedělá komedie okolo takových záznamů, zvláště když z nich pan Zeman vychází naprosto vítězně. Horší je ale to, když si fackovacího panáka udělal dnes z Miloše Zemana i jinak proslulý novinář Karel Hvížďala, a to na straně A11 dnešní tištěné MF Dnes v článku „Miloš Zeman se nezměnil, novináři ano“. Pan Hvížďala sice v úvodu nadějně píše o tom, že „za deset let co byl Zeman mimo, se novináři vyměnili, studovali či pracovali převážně v USA či v Británii a před politiky ztratili respekt… …Mladší novináři jsou ve výhodě i proto, že jim na seminářích předvádějí záběry, které názorně předvádějí Zemanovu techniku komunikace: nejprve partnera urazit, zesměšnit a tím získat převahu. Když novinář ví, jak rozhovor začne, už není útokem zaskočen, což předvedl i Jakub Železný v ČT, když mu kvůli oslovení pane prezidente Zeman spílal, že nezná ústavu.“
To je opravdu zajímavé tvrzení starého novinářského profíka, jakým pan Hvížďala bezesporu je. Nějak mu ovšem uniklo, že to amatérské či servilní oslovení „pane prezidente“ si opravdu jinou reakci nezasloužilo. Panu Železnému totiž zjevně nedošlo, že když třeba oslovoval Petra Dvořáka pane řediteli ještě před jeho jmenováním a nástupem do funkce, a pan Dvořák to vlídně bral jako potvrzení loajality pana Železného, že funkce prezidenta je opravdu něco jiného, byť pokud jde o plat, zase možná ne tolik. A jiný je především také Miloš Zeman.
Takže pan Zeman jednal opravdu jak nejlépe mohl, zvláště když to vidíme z pohledu dnešních diskusí. Jen si představme, co by asi následovalo, kdyby se proti oslovení prezidente neohradil. „Viděli jste toho narcisa, jak mu řekl Železný pane prezidente? Jen se tetelil, aniž by mu došlo, že podle Ústavy se stane prezidentem až po složení slibu.“ Což by byla asi výtka z nejmírnějších.
Takže kritizujme Miloše Zemana, komentujme jeho činy, přátele i nepřátele, ale pokud možno tak, aby to mělo aspoň trochu fazónu.
