Volby nám dělají problémy již od r. 1948 a zatím to nevypadá, že by byla naděje na nějakou zásadní změnu. Snad by ji mohl přinést následující návrh, který pro názornost zahrnuje i stručný nástin uplynulých šedesáti let.Uprostřed 50. let to nemělo zvídavé děvče či kluk na základce jednoduché. První dopis od nové kamarádky z Omska sice mohl přinést určité vzrušení z exotiky i praktického využití jediného vyučovaného cizího jazyka, takto získané informace se ale příliš nelišily od těch ostatních z jedné šestiny světa v rozhlase a novinách. Navíc to byly jediné dobré zprávy, o těch tam na druhé straně to bylo vždy negativní. O to více vzrušující, kdo z kluků by tehdy nechtěl narazit na amerického agenta s pytlem mandelinky na zádech ?
Jistě na každé škole byla nějaká spolužačka jako u nás Klára, která jednou přišla s otázkou - už jste slyšeli Elvise? A za pár týdnů rychle do kina na týdeník, kde bylo Elvise možno 15 vteřin vidět jako živého coby příklad americké zvrácenosti. To bylo úžasné a nadšení se nezmenšilo ani poté, co Michal přišel s tím, že to nebyl Elvis jak říkal komentátor, ale Bill Haley. Přišla první cizí slova, jiná než ruská." Beletsetr "- nejprodávanější kniha. Potom třeba i první výhra v životě, ve vědomostní soutěži v Mahenově knihovně. A první odměna - životopis Karla Marxe. Krásný bleděmodrý přebal - ale bestseller /možná i kvůli hudbě z druhého břehu se začínalo chodit k utajeným učitelům angličtiny/ na ten to moc nevypadalo. Ale i tento typ literatury měl své důležité místo až do r. 1989, jak pamatuje hodně z nás. Odbory i podniky použily miliony takových knih na obdarovávání dělníků, rolníků i pracující inteligence při nejrůznějších příležitostech.
Tento delší úvod byl na připomenutí toho, co je to bestseller a také co bestsellerem není. Protože je to často označení i hanlivé a praktiky, které mnohdy knize pomohou stát se bestsellerem nejsou také vždy nejčistší, nabízí se srovnání s volební kampaní u nás. A také možnost využití toho, v čem je "volba" bestselleru objektivnější. Téměř každý /jde jen o finance/ má možnost koupit si více knih než jednu. Ta kniha, která je mezi jednou, dvěma či pěti knihami co si každý koupí, zastoupena nejčastěji - se stává bestsellerem.
Proč tedy nezvolit podobný systém ve volbách. Místo x lístků různých stran či kandidátů by stačil jeden s jejich seznamem, a každý volič by mohl označit třeba jednu až tři strany a zvítězila by ta strana, kterou by dalo nejvíce voličů na medailové pozice. Tedy strana všeobecně nejpřijatelnější. Jediná nevýhoda by byla nemožnost označovat kandidáty jednotlivých stran, ty by si ovšem jistě každá ze skvělých partají zvolila sama na svém sjezdu, na který by mohla dostat i příspěvek z peněz ušetřených za tisk tun zbytečných hlasovacích lístků.
Výhodou navrhovaného systému je i to, že pokud ještě platí, že jsme národem čtenářů a sportovců, tak jej pochopí téměř každý volič. Ke všemu bychom ještě získali jedno absolutní světové prvenství v tak zásadní věci, jako opravdu objektivní volby. Stejně dnes lidé často volí až svou druhou preferenční stranu, protože mají strach dát hlas malé straně, aby zbytečně nepropadl. Volí tedy ze svého pohledu menší zlo, aby se třeba nedostala k moci KSČM.
Pro ilustraci názorný příklad. Pokud dostane ODS a ČSSD po třiceti procentech, nastává známá patová situace. Ale je docela možné, že voliči těchto stran se shodnou natolik, že jako druhou přijatelnou stranu zvolí dvě třetiny z nich stranu X. Která by tak v konečném součtu získala 40% hlasů a jasně by zvítězila. Přitom za všeobecné podpory voličů, kteří by se jistě raději spokojili se svou druhou oblíbenou stranou v čele, než se stranou pro ně spíš nepřátelskou. To by kladně ovlivnilo i praktickou politiku na všech dalších úrovních nehledě na to, že by odpadly trapné koaliční smlouvy včetně několikaměsíčních premiérských melouchů.
Navíc by se jistě zlepšilo i klima volebních kampaní, protože každá strana by si nutně musela odpustit různé podpásovky. Kterákoliv slušně vystupující strana by se totiž o to snadněji mohla stát tím černým koněm, který by i bez přemíry prostředků na kampaň mohl zvítězit.
S tématem svým způsobem souvisí i nejčtenější článek tohoto blogu. Také mimo jiné dokládajíci, že zvolené strany a jejich představitelé třeba na ministerstvu školství, zdravotnictví nebo krajských hejtmanstvích i nadále naprosto ignorují např. sexuální výchovu:
http://sestak.blog.idnes.cz/c/66610/Skolni-sex-hybe-republikou.html
