Což platí jak pro blogery, tak i pro diskutující. Je to pochopitelně mnohem lepší než v 70. či 80. letech, když dnes se za kritiku či odpor proti vrchnosti vyhazuje z práce už mnohem méně. Aktuální je např. případ projektanta Petra Novotného, který odmítnul nadhodnotit rozpočet exhejtmana Ratha.
Ale jinak v naší zemi už od r. 1948 pořád platí, že bez ohledu na právě panující politický systém jsou jeho špičky i řadoví přisluhovači chráněni do poslední možné chvíle. Či přesněji, v závislosti na tom, jak důkladně jsou propojeni se soudy a s Policií /dříve bylo podmínkou napojení na Veřejnou bezpečnost a StB/.
Je to už přes dva a půl roku, co jsem věnoval článek trestné činnosti pana Chmiela, kterého začala Policie důkladněji vyšetřovat až nyní, jak bylo včera na iDNES ZDE. Poznamenal jsem tehdy mj. : „Trošku vážnější už ovšem je to, že loni byla Chmielova činnost na ambasádě v Austrálii vyšetřována kvůli možným podvodům v souvislosti s financováním projektu ekoturistiky v jižním Pacifiku - výsledky kontroly ovšem známy nejsou a Zamini včera nebylo schopno odpovědět, zda je šetření u konce /viz dnešní LN/. To už totiž trochu zavání organizovaným rozkrádáním, a to je přeci jen něco jiného, než si přirazit k cesťáčku 1600 dolarů, jak to udělal Chmiel cestou do zmíněného Nigeru.
Bylo by zajímavé znát názor premiéra Fischera na tyto věci, jestli je považuje za nepodstatné, podobně jak můžeme být zvědavi na to, jestli i přesto jmenuje pana Chmiela ministrem prezident Václav Klaus. Pokud ano, tak to bude nejlepším důkazem toho, že tradice nejrůznějších šizuňků je u nás natolik silná, že nejen přetrvává do dnešních dnů, ale dobrá orientace v tomto řemesle se stává dokonce přímo nezbytnou pro ty nejvyšší funkce.“ Celý článek je ZDE
Charakteristická byla taky diskuse pod článkem, která se stala velkým koncertem dvou diskutérů, vystupujících zde hlavně jako coj@nato a Ištván Vinnetou. Ty dva vždy vydráždí, když na blogu uvedu nějaké dokumenty z archivu StB, nebo něco vytknu komunistickým aparátčikům. Tady jen malá ukázka jejich výstupu poté, co jsem si dovolil ukázat na pana Chmiela a současně i Jana Fischera:
Rád bych ještě zdůraznil, že považuji za hloupé, vyčítat paušálně někomu členství v totalitní KSČ. Zejména z dnešního pohledu je snadné někoho odsuzovat kvůli tomu, že během totality vstoupil do komunistické strany. Vždyť je vše tak jasné, totalitní režim dusil jakýkoliv projev svobody se zbraněmi v ruce, dokonce víc než 20 let v zádech se sovětskými tanky a kulomety v neustále pohotovosti.
Jenže kdo všechno do KSČ vstupoval? Vedle prvních poválečných členů a tedy ještě z větší části snílků, a jistě i značného počtu pozdějších vyložených prospěchářů, vstoupilo do KSČ mnoho lidí prostě jen proto, že se chtěli ve své profesi aktivněji angažovat. Každý jsme prostě jiný, někomu stačí když si udělá v v práci svoje, aniž by nějak honil kariéru, a pak se vyřádí naplno už mimo jako rybář, filatelista, divadelní ochotník či třeba rekreační sportovec.
Svým způsobem se dá říct, že se sovětskými tanky v zádech se prostě někdo musel obětovat a do KSČ vstoupit, aby byli sovětští okupanti spokojeni a republika tak mohla nějak fungovat. V srpnu 1968 byla sice většina republiky ještě ve své touze po svobodě svorná, ale pak se to nějak zlomilo, a zase se začalo vstupovat do KSČ. Tak už to prostě ve větším společenství bývá, a zřejmě by nás nezachránilo ani to, kdyby byl už tehdy třeba Facebook. Vždyť ten dnes máme, a přesto k presidentství směřuje komunisty vychovaný Jan Fischer ještě přesvědčivěji, než Klement Gottwald v roce 1948.
Takže žádné vyčítání kvůli tomu, že někdo byl za totality v KSČ. Vždyť i díky tomu mohla třeba spousta lékařů pomáhat zvyšovat úroveň našeho zdravotnictví. Vyčítat bychom to ovšem měli těm, kteří toho zneužívali ve svůj osobní prospěch, a přímo škodili druhým. Navíc je zřejmé, že opravdu „slušný“ bývalý komunista, který do KSČ vstoupil jen kvůli své profesi, to i dnes bere jako jistou kaňku, kvůli které by třeba nikdy nekandidoval na presidenta.
Z toho pohledu je až úsměvná poznámka, uveřejněná včera na iDNES. Víc než naznačuje, že pokud bude Jan Fischer opravdu zvolen presidentem, první milost kterou po svém nástupu udělí dostane nepochybně Juraj Chmiel. Kancelář to pak zdůvodní třeba tak, že je to v zájmu dobrých vztahů mezi Českou republikou a Slovenskem.
Pozastavil práci pro Fischera
Chmiel nedávno začal pracovat v týmu, který se stará o prezidentskou kampaň jeho bývalého šéfa, někdejšího úřednického premiéra Jana Fischera.
Kvůli obvinění nyní spolupráci až do vyřešení věci Fischer a Chmiel přerušili. "Juraj Chmiel se teď bude podle svých slov věnovat výhradně obhajobě," řekla ČTK Sabina Tančevová z Fischerovy kanceláře.
