- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
A k tomu žel významně přispíval jako vrcholný milicionář i MUDr. František Kriegel. Takže se dá prostě konstatovat, že kdyby sám nepřispěl významně k tomu, že to tady v roce 1948 ovládli rudí bastardi, zcela jistě by při podpisech došlo k úplně opačnému výsledku. Že by moskevský protokol podepsal možná jen jediný člen vlády, a naopak by podpis odmítli všichni ostatní. Našimi představiteli by totiž byly úplně jiné typy politiků, než lidé, co se dostali k moci násilím po rudém převratu. Jenže tito lidé byli už v té době buď popraveni, či ještě pořád v base, nebo po dlouholetém vězení, a tedy bez síly nějak se angažovat. Zvláště když ani při pražském jaru to bez příslušnosti ke KSČ pochopitelně stále nešlo.
Takže jistě si je možné pana doktora Kriegela vážit za mnoho věcí, které vykonal, ať jako lékař, nebo jako politik. Ale motat do toho nějaké vyznamenání je snad už zbytečné. V diskusi na iDNES k článku „Kriegel odmítl okupaci, ale oceněn nebyl. Padla i slova o krvi na rukou“ třeba jeden diskutující poznamenal něco v tom smyslu, že člověk může být celý život darebákem, ale když pak zachrání dítě z hořícího domu, tak je přeci hrdinou, ať měl předtím jakkoli špatnou pověst. To je sice pravda, ovšem jen částečně. Pokud by totiž třeba nějaký hasič iks let sám zapaloval objekty, a pak by se jednou jako jediný z jednotky odvážil do hořícího objektu aby někoho zachránil, bylo by to jistě hodno velkého uznání. Ale přeci jen by se to asi nepřeceňovalo, když by ten požár sám spoluinicioval.
Další články autora |