Téměř celý národ sleduje s pohnutím případ ztracené Aničky, zejména pak neutuchající snahu policie a ostatních složek Každá sebemenší zpráva o průběhu pátrání vyvolává naději, že vše bude mít přece jen dobrý konec. O to víc jsme byli všichni rozhořčeni, když se teď ukázalo, že se někdo pokusil zoufalé rodiče vydírat. Jistěže nevíme, co všechno vedlo policii a rodiče Aničky ke zveřejnění soukromého čísla. Možná si to prosadili sami rodiče s tím, že pro ně bude každé zazvonění znamenat příslib naděje, což je pořád lepší, než jen nečinně vyčkávat. I první zkušenosti s tím byly pozitivní, když jim spousta lidí aspoň tak mohla osobně vyjádřit svou podporu, a snad je tak trochu posílit.
Protože má ale každá mince dvě strany, došlo již i ke zneužití čísla v tom smyslu, že se několik lidí pokusilo takto o vydírání, a 31 letý muž z Ostravy byl dokonce již usvědčen, a následně se i doznal. Přes nehoráznost takového jednání bychom si ale měli zachovat chladnou hlavu, když už tak neučinila policie a případ se rozhodla zveřejnit. Nevíme co k tomu policii vedlo, možná tak jen chtěla odradit další vyděrače od podobných pokusů. Podle mě to ale bylo zbytečné, a následující mediální kampaň včetně úvah, jestli dotyčnému hrozi 4 roky vězení či více, už pátrání neprospívá vůbec, a slouží jen k pranýřování člověka, který prostě nemá všech pět pohromadě. Takže kvůli své demenci by stejně nikdy nebyl schopen své vydírání dovést do konce, a z toho důvodu bude pravděpodobně osvobozen, protože žádnou reálnou hrozbou nebyl.
O dotyčném sice moc informací není, ale zcela jistě vyrostl na akčních počítačových hrách a filmech, ve kterých jsou únosy a vydírání na denním pořádku. To je jeho životní náplní podle všeho pořád, a tak není divu, že si všechno chtěl vyzkoušet v reálu, když na to byla ke všemu tak lákavá upoutávka v televizi. Pokud byl vůbec schopen rozpoznat skutečnost od svého virtuálního světa. A chtít po něm nějaké morální zásady by bylo už úplnou utopií. Ale s tím se muselo počítat, protože kdyby něco věděl normální člověk, dávno by to oznámil i bez nároku na odměnu.
Takže chování tohoto vyděrače je sice krajně nechutné, ale nikoliv nebezpečné. Přímou hrozbu totiž znamenají třeba obchodníci se smrtí v podobě dalších lidí bez morálních zásad, kterými jsou inteligentní a ctihodní majitelé reklamních agentur, včetně svých pomahačů z okruhu zákonodárců, které provozují dálniční billboardy. My jsme jedinou vyspělou zemí na světě, kde jsou na dálnicích povoleny billboardy, na kterých po nárazu zahyne každý rok deset lidí. Čistý zisk agentur za něco přes čtyři stovky dálničních smrtících bilboardů dosahuje jednoho sta milionů korun. Podrobnosti v dalším článku tohoto blogu ZDE
To všechno bychom měli mít na mysli, ať už někoho odsuzujeme, nebo když naopak klidně dovolujeme, aby nás někdo kvůli svým kšeftům nechal zbytečně umírat.
