Zřejmě ano, z více důvodů. Jednak můžou ze svých pozic za své platy silněji lobbovat, zvláště když se jejich právničtí kolegové podílí na tvorbě zákonů atd. Hlavně jich je ale mnohem méně než lékařů, takže jejich vysoké platy projdou spíš, zvláště když jsou zdůvodňovány i tak, že mají zajistit jejich neúplatnost. Svým způsobem je to ale paradox, protože většina soudců nezískala žádné odborné VŠ vzdělání, a vše museli dohánět po listopadu 1989 až večerním studiem při zaměstnání. Za totality se totiž na právnických fakultách vyučovalo prakticky jen to, jak všemi způsoby zajistit vedoucí úlohu KSČ, a jak to šikovně obalit příslušnými paragrafy, aby to tolik neřvalo.
Podobně si více než lékaři vydělá třeba členstvím v mnoha správních radách každý z politických nýmandů, a pří vší úctě ke genialitě Martina Romana se asi shodneme na tom, že jeho přínos pro republiku není zase natolik velký, aby vydělával sám víc, než třeba deset našich nejlepších chirurgů dohromady. Tak by se dalo pokračovat k bankéřům, konkursním správcům, exekutorům atd., a to se bavíme jen o profesích, kde jsou vysoké příjmy nastaveny legálně. Co teprve potom věčné podvody s DPH, pohonnými hmotami, nebo aktuálně probíraný falešný alkohol, kdy má být každá čtvrtá, někde dokonce i každá druhá láhev vyrobena načerno, aniž by byly zaplaceny příslušné daně.
Není tedy divu, že tohle všechno lékaře musí patřičně štvát, a že se rozhodli k radikálnímu řešení. Jenže se to žel vzalo za špatný konec, a tak se to teď obrací proti nim. Ke všemu se stávají nezaslouženým terčem posměšků, když se jim část občanů začíná vysmívat, že se třeba v tolik omílaném Německu stejně všichni neuplatní. Prostě při vší úctě k lékařskému stavu se tato akce s výpověďmi vůbec nepovedla. Jenže se dá pochopit, lékaři mají naštěstí v hlavě především svou profesi, a většinou nejsou ještě k tomu odborníky na to, či spíš nemají čas, aby se zabývali neustálou korespondencí se zahraničím, zasíláním CV na různé agentury, aby pořád zvažovali třeba jako nějaký kuchař, kde by si vydělali víc.
Za vzniklou situaci jsou odpovědné bez výjimky všechny dosavadní vlády. V každém případě se ale musí nyní nějak řešit. Vláda tedy musí dát jasnou garanci, jak se bude tímto problémem zabývat. Na druhé straně ovšem bude muset mít vláda jasno i v tom, kolik lékařů myslí svůj odchod opravdu vážně. Protože je opravdu neúnosné, aby se pořád jen operovalo s nějakými imaginárními čísly, podle kterých se probírají různé katastrofické scénáře. Čili vláda musí teď lékaře s výpověďmi oslovit, zaručit se tím, jak hodlá jejich požadavky řešit, a na druhé straně je bude muset požádat o jasné stanovisko, jestli opravdu odejdou. S tím, že lékaře, kteří opravdu výpověď podají, už v budoucnu žádná státní nemocnice nebude moci zaměstnat, aby se omezilo nebezpečí další podobné akce.
Současně by bylo dobré, aby Martin Engel zveřejnil, jestli advokátní kancelář vybral na základě výběrového řízení, či ze známosti. Pořád totiž chybí informace o tom, kolik si advokát za jednu výpověď účtuje, a je tedy podezření, že jedním z motorů této akce je i to, aby si někdo pomohl k penězům bokem. Jinak by možné nebylo od věci, aby si lékaři založili vlastní politickou stranu. Když ji můžou mít důchodci či erotici, proč ne lékaři? Třeba by konečně udělali nahoře pořádek. Sám bych je zřejmě volil.
