Jistěže se náš pan president nezbláznil, ale tato ikstá varianta sloganu „Lenine, probuď se, Brežněv se zbláznil!“ , který vznikl při ruské invazi v srpnu 1968, přeci jen naznačuje jisté podobnosti s dobou minulou. Jak se později ukázalo, tak Brežněv s přepadením Československa dost váhal, na rozdíl od sovětských generálů a dalších ne tak viditelných exponentů sovětské totality. Takže ať Brežněv chtěl či ne, rozkaz k invazi pak dát musel.
Protože téměř všichni naši politici vyrostli a byli vychováni v podobném totalitním prostředí, je pravděpodobné, že někteří z nich mají část totalitních praktik pořád v sobě, aniž by si to nějak uvědomovali. Podobně jako jejich spolupracovníci či lobisté a další vlivné osoby. Kteří možná usilovali o nynější amnestie mnohem více, než president Václav Klaus.
Jenže je zde jistý rozdíl spočívající v tom, že zatímco dřív vládla v totalitních socialistických zemích diktatura, dnes bychom měli mít demokracii. Tehdy bylo normální, že se presidenti a vládnoucí kliky neobtěžovali s tím, že by svá rozhodnutí občanům zdůvodňovali. Dnes by se to ovšem mělo považovat za nezbytnost. Proto je škoda, že je pan president Klaus pořád tak skoupý na slovo. Navíc jako opravdu protřelý cestovatel vůbec nehledal oporu třeba v tom, kde se s podobnou amnestií setkal na svých cestách po zeměkouli. Ve Spojených státech či ve Velké Británii? Nebo ve Švýcarsku či v některé skandinávské zemi?
Zcela jistě by mu aspoň jediný uvedený příklad výrazně pomohl v obhajobě jeho rozhodnutí. Kupodivu mu v tomto smyslu nepomohl ani žádný novinář či velvyslanec. Pokud našim médiím kdysi uniklo, že president Clinton před odchodem z funkce udělil amnestii dvě stě tisícům vězňů, což by zhruba odpovídalo pokud jde o počet obyvatel, mělo se to připomenout. Taková informace by protesty zmírnila. Případně jakákoliv jiná o amnestii v nějaké demokratické zemi. Ale u nás se o amnestiích ve světě píše zřejmě jen v souvislosti s Kubou, kde se ale stejně nikdy o takový rozsah nejednalo.
Pan president Klaus ale prokázal, že je velmi zkušeným politikem, když nyní řekl, že je „přesvědčen, že šlo o správné rozhodnutí a že se to po nějakém čase, až vychladnou horké hlavy, ukáže.“ To je velká státnická moudrost, platná nakonec pro všechny režimy. Jen si vzpomeňme, co tady bylo horkých hlav po ruské invazi v srpnu 1968. A jak se nám pak dobře a spokojeně žilo, když většina z nich vychladla a pak přišla na to, že okupace byla správným rozhodnutím.
