Rychleji než vánoční banány za totáče zmizely 4 tisíce volných vstupenek na dnešní akci v Lucerně, na které vystoupí hudební skupiny, divadelníci a další umělci, osobně či duchovně spřízněni s Václavem Havlem, aby mu tak opravdu nejlepším způsobem vzdali poslední poctu. Ovšem zatímco totalitním zásobovačům se občas přeci jen podařilo ještě sehnat narychlo pár vagonů, takže nakonec měl na svátečním stole kilo či dvě exotických plodů skoro každý kdo chtěl, dnešní producenti - zásobovači kultury totálně zklamali.
Od časného rána se totiž na různých stanicích včetně Radiožurnálu opakuje několikrát za hodinu, že ti na které se volné vstupenky nedostaly si nemají zoufat, protože jakmile někdo sály Lucerny opustí, bude okamžitě vpuštěn odpovídající počet nových návštěvníků. Včera v televizi dokonce tento postup osobně prezentoval i Ladislav Špaček. Nic proti tomu, jistěže pár lidí bude muset odejít dřív na noční nebo hlídat dítě, ale jinak je to asi taková naděje, jako jít přehrabávat popelnice s tím, že v nějaké banánové slupce bude kousek ulomené špičky.
Takže se nezbývá než zeptat se třeba Plastiků, jestli nikdy neměnili narychlo místo koncertu, když to někdo prásknul StB. A nejen jich, vždyť tak si musela za totality počínat i spousta dalších skupin. Nemluvě už ani o nejnižším kulturním žánru a to o diskotékách, kdy dostat povolení k jejich pořádání bylo prakticky nemožné. Na přehrávky pro diskžokeje byl totiž téměř stále vyhlášen stop stav, takže nezbývalo než je pořádat pokoutně po domluvě s hospodským v bočním sále, a když se tam začal někdo podezřele motat, tak se prostě muselo změnit pole.
Dnes se už nám nic takového nehrozí, pořádat si můžeme co chceme a kde chceme. Lucerna se svou atmosférou je naprosto ideální, ovšem je poněkud malá. Ale copak není v Praze Hušákova aréna, či jak se to teď jmenuje? Opravdu ještě nejde operativně přidat druhé místo pro tuto akci? Už několik dní se všechna média rozplývají nad tím, jak jsou ulice plné těch, kteří po svém vzdávají spontánně Václavu Havlovi poctu, třeba zapalováním svíček, doprovázením smutečního průvodu či zápisem do kondolenčních knih. Nejlepší na tom je to, že tím nikoho neobtěžují, ulice jsou prostorné a topit se v nich nemusí.
Ale co kdyby se někdo ještě narychlo rozhoupal, a tyto mladé, a zdaleka nejen je, ocenil i konkrétním činem. A udělal paralelní koncert i ve zmíněné aréně. Vždyť by se účinkující mohli přesouvat, mohl by se udělat i telemost mezi arénou a Lucernou, a nezapomenutelný zážitek by mělo o dvacet tisíc lidí více, protože je opravdu jiné sledovat něco v televizi, než být tam naživo. Klidně by mohlo být i symbolické vstupné, třeba pajdu by každý jistě rád dal, pokud by na elektřinu, vodu a ochranku nepřispěli ze svých tržeb bufetáři. I když pořadatelé by taky mohli jednou pracovat grátis.
Ještě by se to snad stihnout dalo. Ukažme, že už opravdu nejsme ani v tomto zkostnatělým socialistickým skanzenem, kde se musí vše plánovat dopředu. Příležitost k nápravě totiž taky asi jen tak nepřijde.
