Těžko říct, kdo měl v Rudém právu na starost noticku o zabití Johna Lennona. Ale je to výstižná ukázka "kvality" komunistického tisku v totalitním rudém Československu.
Prostě soudruh či soudruzi redaktoři neodolali, a tragédii zneužili k tomu, aby tímto úderným titulkem dali najevo, jak oblíbenec kapitalistické mládeže dostal co proto. Možnost takhle ukázat československým čtenářům společnost na Západě, ta byla pro Rudé právo natolik lákavá, že mírové aktivity Johna Lennona byly odsunuty až do poslední věty.
A když už tedy máme téma John Lennon a velmi smutné výročí, tak jedna vzpomínka hvězdy slavného rádia Luxembourg, Tonyho Prince. Snímek zachycuje Tonyho poté, co navštívil sídlo britského premiéra na proslulé Downing St. 10. Jak Tony na občas proklínaném Facebooku uvádí, zřejmě pod dojmem blížícího se výročí smrti Johna Lennona, foto pochází „ze dne, kdy jsem zašel na číslo 10 v Downing Street s pytlem pošty od posluchačů rádia Luxembourg, kteří žádali britskou vládu, aby zrušila marihuanové obvinění Johna Lennona, který by tak mohl dostat svou zelenou kartu v USA. John mě požádal o pomoc. Udělal jsem co jsem mohl a doufám, že to přispělo k jeho trvalému pobytu. Ovšem třeba by mohl možná pořád ještě žít, pokud by povolení žít v USA nedostal? Osud bývá svině!"
The day I went to No 10 Downing St with a sack of mail from Radio Luxembourg listeners asking the British Government to rescind John Lennon's marijuana bust so he could get his USA green card. John had asked me to help, I did all I could and I hope it contributed to his eventual residency. But then maybe he would have still been alive had he not got permission to live in the USA? Fate is a bitch!
Tony Prince se k nám vrátil aspoň na jedno vystoupení v roce 2009, a při té příležitosti se zmínil, že po celých 39 let, která uplynula od jeho první návštěvy, měl doma na čestném místě vždy pověšenu kresbu Johna Lennona. Tu dostal při své první návštěvě u nás, když se mu kresba zalíbila na párty v jednom bytě, a tak mu byla bezprostředně věnována. Po celou dobu však marně přemýšlí, kdo by mohl být jejím autorem. Nikdo z nás, kdo Tonyho tehdy doprovázel, si na tu situaci rovněž nepamatuje /možná ve smyslu okřídleného bonmotu, že kdo si na šedesátá léta pamatuje, tak je naplno neprožil/.
Ale napadlo nás, že by třeba i podle stylu kresby mohl autora identifikovat někdo z těch, kdo náhodou na tento blog zavítá. Nebo si vzpomene někdo z případných pamětníků?
Nahoře je již historická fotka z počátku roku 1963, kdy na diskotéce v Oldhamu, kde pravidelně vystupoval Tony Prince, vystoupili Beatles právě v den, kdy se poprvé dostali na číslo jedna britské hitparády časopisu NME, se skladbou Please, please me. Beatles měli pochopitelně společnou šatnu s Tonym, a jedna úsměvná příhoda je jak se John Lennon sháněl po jakýchsi Prelly životabudičných pilulkách, a když je splašil, tak je dal do dvou drinků, a jeden nabídl Tonymu. Tony jako osmnáctiletej nezkušenej klučina to ovšem odmítnul s tím, že ho hlava nebolí, což John Lennon považoval za velice vtipné. Zajímavé je taky to, jak se Beatles na vystoupení do toho klubu dostali. Manažer klubu Dick Salem se Tonyho ptal, jestli má Beatles vzít za 75 liber. Tony mu to pochopitelně dal téměř rozkazem, a výsledkem bylo to, že právě díky tomu, že se Beatles právě poprvé šplhali na vrchol hitparády, do klubu se narvalo dva tisíce lidí po dvou librách. A bylo to naposledy, co se dali The Beatles koupit za pouhých 75 liber. Jinak na fotce je Tony Prince v bílém obleku, jak se snaží udržovat aspoň trochu volnou stejdž.
