Čirou náhodou jsem zjistil, že Jan Dvořák na mně nenechal nit suchou, když na serveru Česká média věnoval celý svůj článek mému sobotnímu blogu, který jsem věnoval úvodu Galavečera ANNO 2009 na Nově. Těžko říct, proč nereagoval přímo na blogu iDnes, ale důvodem mohlo být i to, že jako "televizní režisér a publicista" chtěl dle svého názoru jistě brilantní rozbor mé poznámky z jeho oboru prezentovat na "lepším", kam dochází víc televizních expertů. Protože ale pan Dvořák nepochopil z mého textu snad ani jedno slovní spojení, dovolím si mu nyní jeho pozornost vrátit, a jen doufám, že budu pečlivější.
Sobotní blog je možno otevřít po kliknutí ZDE. Blog jsem začal zdůvodněním, proč jsem si Novu naladil: "Abych příliš nevypadnul z domácí reality, tak jsem po přenosu Super - G z Vancouveru přepnul před skákáním na lyžích na Novu, abych si udělal aspoň trochu představu o jejím veřejném podnikovém večírku. A také o výkonu Super obřího moderátora, Leoše Mareše." Protože mě mj. taky zajímají "velká jména" ve všech oborech, tak jsem zcela logicky chtěl aspoň nakouknout na to, jak oslaví splnění plánu naše nejúspěšnější komerční TV stanice, a přitom okusit, jak si bude počínat náš nejslavnější moderátor, což snad i z předchozích dvou vět bylo jasné.
Jasné to ale nebylo Janu Dvořákovi, který to viděl takhle:
" Pan Jan Šesták ve svém příspěvku „TV NOVA a její besídka - vše při starém“ líčí traumatický zážitek z poslední soboty.
Zřejmě už unaven ze sledování sportovního show byznysu, jakým Olympiáda bezesporu je, se aspoň večer chtěl vrátit do české reality. A jak jinak, než prostřednictvím televize. Zvolil si Novu, ačkoli mohl sáhnout i jinam. Dávali právě přenos z udílení cen v divácké soutěži ANNO."
Nechápu volbu slov jako "traumatický zážitek", což by nepřicházelo v úvahu ani kdybych náhle po 20 letech procitnul, protože bych byl imunní zásluhou odolnosti, získané třeba sledováním pořadu Ein Kessel Buntes od soudruhů z NDR. Tím méně mě to mohlo ohrozit po občasném očkování, kdy pochopitelně celých 16 let semotamo aspoň na pár minut na zábavu na Nově nakukuju.
Pak jsem si dovolil poznamenat, že se Leoš Mareš " uvedl zejména dramaticky podaným silničním zpravodajstvím, že se řítí na scénu i taxík se směnou, která četla večerní televizní noviny. To pak Leoš Mareš zřejmě pro velký úspěch později ještě jednou opakoval."
To si Jan Dvořák mylně vyložil tak, že jsem si stěžoval na "Samé provařené tváře." Tak to ne, s těmi jsem tam kupodivu nějak počítal. Spíš mi nepřišlo moc objevné, že best český moderátor v prvních sedmi minutách musí publikum dvakrát pobavit tím, že zprávaři jsou už na cestě. Byť podruhé to osvěžil tím, že se zprávaři blíží rychlostí Sáblíkové. Na jejíž konto Leoš Mareš zavtipkoval ještě jednou či dvakrát, když nadnesl, že by mohla přijít předat jednu z cen, dále když poznamenal, že ještě štěstí, že nezávodí onoho večera, neboť by účast diváku na ANNO byla pak mnohem menší, a taky zařídil, aby Martině Sáblíkové publikum zatleskalo. Čili slovy Jana Dvořáka, Leoš Mareš víc než využil " sportovního show byznysu, jakým Olympiáda bezesporu je."
Tím ovšem "drtivá kritika" Jana Dvořáka zdaleka nekončila. Asi největším bonbónkem jeho článku jsou následující slova: "A ten strašný zpěv s prapodivnou angličtinou. Ještě že to po dvou hodinách konečně skončilo a bylo možné se zase podívat do Vancouveru."
K tomu ho mohlo inspirovat jedině to, jak jsem se doslova rozplýval nad zpěvem a projevem Dominiky Staré, při jediné písni, kterou jsem sledoval během těch 7 minut, co jsem pořadu věnoval:
" Pak zazněla první píseň, kterou zazpívali Dominika Stará a Petr Bende. Přes půl století starý hit Sweet little sixteen byl pro mě velice milým překvapením. Petr Bende dobře sekundoval Dominice, ze které by měl jistě velkou radost i autor songu Chuck Berry, protože jako by jej psal už tehdy pro ni. Pro "sladkou malou šestnáctku, která už smutní z lásky jak velká, má těsný šaty a rtěnku, uní to rozbalit v botách s vysokým podpatkem, ale hned zítra se bude muset rychle změnit, a být opět milou šestnáctkou zpět ve své třídě".
Její spontánní zpěv neměl chybu a tak se Dominice dalo věřit každé slovo, bez ohledu na to, jak kdo angličtinu ovládá."
Poslední slova si asi Jan Dvořák mylně vyložil tak, že jsem vytýkal angličtinu Dominiky Staré, která byla ovšem naprosto OK, a chtěl jsem tím říct jen to, že i člověk angličtiny neznalý musel díky hudbě i podání Dominiky cítit, co nám chtěl Chuck Berry sdělit. Jistěže to trochu mohl dvěma třemi větami přiblížit ještě i Leoš Mareš, jenže to by musel sám o té písničce něco vědět. Takže dal přednost vtipkování, že "Dominika Stará je stará 16 let a stejně jako Dominika Stará je stará i Nova," prostě úplný Lutz Jahoda, svého času moderátorská hvězda Kesselu.
Opravdu úsměvná je další poznámka Jana Dvořáka: "Jenom mi není jasné, proč pan Šesták tak dlouho zbytečně u Novy trpěl? Takový masochismus! Proč se nešel třeba projít nebo se klouzat – aby neztrácel kontinuitu se zimními hrami. A kdyby chtěl skákat, tedy aspoň skákající vidět, mohl se už před devátou vrátit na ČT2."
Pokud to pan Dvořák nepostřehnul z textu, tak když sám Anno nesledoval, tak se mohl podívat na netu na záznam, a zjistil by, že píšu jen o tom, co jsem spatřil za prvních sedm minut, které mi opravdu stačily. Ale tím se asi vůbec neobtěžoval, i když kdoví, jestli by mu to nějak pomohlo, protože zřejmě už z principu zastává názor, že třeba televizní zábavu mají sledovat a psát o ní jen ti, kterým se líbí. Celý článek Jana Dvořáka je na serveru Česká média pod názvem Na skok z Olympu.
Ještě bych si dovolil malý dodatek k pořadu ANNO. Chápu, že to nebyl večer pro intelektuály, jak mezi řádky uvádí i pan Dvořák. Ale přeci jen náš špičkový moderátor by měl mít na víc, než během prvních minut mluvit jen o tom, kdo jede taxíkem jak rychlobruslař nebo kdo byl na dinosaurech. A udělat třeba výjimku v tom, že by aspoň jeden song nebral jen jako vycpávku. Protože Sweet little 16 opravdu pěkně spojuje text s hudbou, a vystihuje to co dělají desetitisíce mladých holek, když "řádí" o víkendu na diskošce, a pak jsou z nich opět v pondělí vzorňačky ve škole.A to nemluvím už o tom, že by se nic nestalo, kdyby Nova za nějakých 10 tis. dolarů pozvala Chucka Berryho na ty dva dny do Prahy, aby si s Dominikou zazpíval sám. Jednak by ho to muselo dojmout - i pro mě byla Dominika velkým zážitkem, protože jsem ještě nikdy tu píseň neslyšel s mladou holkou, vždy to v drtivé většině zpívali jen chlapi, a pak, byl by to skvělý kontrast - starý 84 letý rokenroler Berry, spolu s Jerry Lee Lewisem a Fats Dominem poslední žijící legenda tohoto žánru, plus mladá šestnáctka - dohromady 100 let. Jenže to by museli mít nástupci pořadu Ein Kessel Buntes jiný rozhled a přehled. Tak si jen Mareš připravil na papírek komunální fórky a tím to zhaslo. I když vlastně, vždyť většina byla jistě rozjásaná i bez Chucka.
