Úspěšný pražský a monacký podnikatel/lobbista Ivo Rittig, který se stal nedávno obětí závistivců kvůli běžné provizi, dal díku tomu nám všem jednu neocenitelnou lekci. Která navíc víc než jasně dokládá, že mu nikdy nešlo o majetek, a že největším bohatstvím je pro něj síla opravdového přátelství. Což zatím zřejmě téměř nikomu nedošlo, neboť drtivá většina z nás je oslepena násobky těch 17 haléřů z jedné jízdenky. Prostě zase ty prachy, prachy a prachy. Kvůli nim tak všeobecně uniká, že opravdová kvalita něco stojí, a že skutečnost, že na kvalitu jízdenek nebyla dosud jediná stížnost, jen potvrzuje skvělou práci, kterou pan Rittig pro Prahu vykonal.
Jen si představme tu hrůzu, kdyby si cizinci vedle stížnosti na pražské taxikáře stěžovali třeba na to, že když si koupí v automatu jízdenky na pražskou MHD, tak jsou často kvůli chybnému tisku nečitelné, a někdy na nich není zřetelná ani jejich hodnota. To se ovšem nikdy nestalo, za což můžeme děkovat jistě především panu Rittigovi.
Ale k tomu přátelství. Právě před týdnem náš tištěný předvoj MF DNES otiskl velký materiál s titulkem „Rittig nevlastní ani střechu nad hlavou. To vše jeho právníci.“ Celá rozsáhlá reportáž byla pak až dojemným důkazem toho, že panu Rittigovi na majetku záleží opravdu pramálo. Jen si zkusme představit, že bychom sami vlastnili iks nemovitostí, ale nemohli bychom se ukájet prohlížením záznamů v katastrech, kde by u každé bylo naše jméno. A opravdu bychom byli schopni přepsat je na někoho jiného? A žít od té doby ve věčném strachu, že nás dotyční budou chtít připravit o život? Třeba tak, že šupnou bombu do našeho tryskáče za sto milionů, aby jim vše rázem spadlo do klína? Opravdu bychom to přepsali třeba i na sourozence? Asi těžko.
Ne tak pan Rittig. Jednak proto, že mu na majetku vůbec nezáleží, a potom jistě i proto, že má ke svým přátelům absolutní důvěru, ryzí přátelství je prostě pro něj to nejcennější na světě, to největší bohatství. Přepsal na ně skoro všechno jistě jen kvůli tomu, aby se nemusel sám starat třeba o placení daní z nemovitostí a další platby, s vlastnictvím nemovitostí spojenými. Aby tak nemusel zbytečně ztrácet čas, který pak může využít jako lobbista pro další blaho Pražanů, a nakonec i všech obyvatel naší země.
Tady je nutné ocenit taky to, že tento altruistický přístup plně pochopili finančáci i příslušné finanční úřady, které vůbec nebuzerují obětavé právníky pana Rittiga třeba s tím, že by finančáci vyzvídali, kde vzali mnohdy i stamiliony na nemovitosti, které jsou tak v jejich vlastnictví. Což je krásný důkaz toho, že když se chce, tak to jde, že se schopným podnikatelům jakými jsou třeba pan Rittig a jeho právníci, nehází klacky pod nohy, jak se žel dosud často u nás stává. Dobrým příslibem je i právě aktuální zpráva na iDNES, že “ Dopravní podnik přišel o miliony, ale od Rittiga žádné odškodné nechce.“
