"Fischera nikdo neškolí. Fischer je dost vzdělanej..."

Řekl národu premiér Fischer včera.  Hned jsem si vzpomněl na Stalina, který na Rudém náměstí hřímal: "Slíbili jsme velikému Stalinovi, že to dokážeme!"  Nic naplat, politické geny se nezapřou, byť premiér Fischer přeci jen na rozdíl od Stalina tentokrát skryl do kontextu velikost muže, o kterém hovořil.

Ale důraz ve hlase měl pan Fischer podobný, až mně osobně běhal mráz po zádech. Chápu, žel pan premiér mohl být  ještě rozhořčen z návštěvy Berlína, kde jak média tak i přítomní politici jeho přínos svobodě asi dost neocenili. Zřejmě nám pan Fischer ještě neprozradil, že vstoupil do KSČ jen proto, aby ji pomohl rozložit zevnitř, že obrovsky riskoval protože  mohl mít problémy ještě před pádem totality, stejně jako po něm. Naštěstí pro něj ho ale většina  národa nejen podržela, ale umožnila mu ještě lepší kariéru než dřív.

 To vlastně tak jisté není, protože takovej kádr  "dost vzdělanej na starý kolena v šedesáti letech" by se s velkou pravděpodobností stal minimálně premiérem i tehdy, kdyby totalita pokračovala až do dnešních dnů. A to je okamžik, kdy jsem vlastně poprvé upřímně rád, že pan Fischer je premiérem České republiky! Protože kdyby měl na mě pan Fischer podobně hřímat a pouštět hrůzu, jak textem tak zabarvením hlasu, třeba jako první tajemník a president nějaké  Československé totalitní republiky, určitě by mi bylo mnohem hůř.