Přejmenování letiště v Ruzyni na Letiště Václava Havla má s totalitní změnou Zlína na Gottwaldov víc souvislostí, než by se mohlo na první pohled zdát. Mezi ně patří kupodivu to, že tak jako nejbližší spolupracovníci Václava Havla, včetně jeho mluvčího Ladislava Špačka, nepovažovali přejmenování za vhodné i vzhledem k Havlově velké nechuti k létání, podobně byl proti i Klement Gottvald se svým tehdy nejbližším spolupracovníkem Rudolfem Slánským. „Soudruzi, nechte to ještě, pomníky by se měly lidem stavět, až už nemohou nic zkazit,“ prohlašoval první dělnický prezident.
Další styčné body budou zřejmě spočívat v minulosti těch, kteří dali k přejmenováním impuls. S návrhem přejmenovat Zlín na Gottwaldov totiž přišla skupinka sedmi zlínských komunistů, kteří se v září roku 1948 vypravili do Prahy, aby oficiálně přednesli návrh na nový název a zdůraznili, jaký význam bude mít pro budování vzorového socialistického města. S velkou pravděpodobností se mohlo jednat buď o bývalé kolaboranty, nebo jen ty, kteří válku třeba poněkud prospali, a potřebovali se byť se zpožděním nějak zviditelnit oproti partyzánům a dalším odbojářům.
Tady je škoda, že zatím v tomto smyslu Ústav pro studium totalitních režimů totálně spí, neboť k osobám těchto sedmi komunistů ještě nic nevypátral. To v případě Fera Feniče žádného pátrání netřeba, neboť stačí pouhé nahlédnutí do wikipedie, a už jsme doma. „Získal roční stipendium jako stážista nejstarší filmové školy světa – římské Centro sperimentale di cinematografia (1977), kde mj. napsal svou diplomovou práci a zdokonalil se v italštině.“ Což je pro Feničovu imidž pochopitelně trošku mínus, neboť právě v době, kdy začal největší hon totalitních normalizátorů na Václava Havla a další chartisty, on sám si vyráží na rok do slunné Itálie.
Ani ke sklonku totality to Fero Fenič moc nevylepšil. Sice „Ze slovenského filmového studia Koliba ho pak propustili pro „politickou nespolehlivost a protisocialistické smýšlení“ a živil se jako průvodce cestovních kanceláři (1985–89).“ ovšem zase tolik netrpěl, když byl vysílán zejména právě do Itálie, kterou znal ze všech našich průvodců asi úplně nejlépe. Pravděpodobně jen kvůli tomu, že osudné listopadové dny roku 1989 zřejmě trávil s nějakou elitní skupinou turistů opět v Itálii, unikla mu možnost aktivně se zařadit už tehdy po bok Václava Havla, jak se to podařilo mnoha jeho kolegům z umělecké branže.
Ale nyní je nejen dohonil, ale i předhonil, protože třeba na Michaela Kocába či Michala Horáčka si v souvislosti s Václavem Havlem už nikdo ani nevzpomene, od včerejška je tu už jen nepřekonatelná kombinace Václav Havel, jeho letiště a Fero Fenič. A tak není divu, že jak dnes cituje tištěná MF DNES agenturu ČTK, Fenič může s úlevou konstatovat: „Je to sen. Byl to pro mě malý umělecký projekt. Jsem šťastný, že se mi ho povedlo naplnit.“ Snad by se mohlo jen doplnit, že to byl pro něj sice malý umělecký projekt, ale jistě především velký osobní pí ár projekt.Vždyť jak jinak by si mohl dovolit napadnout Václava Klause, a dostat se s tím ještě do dnešní rubriky Výrok dne v MF DNES:
To, že /Václav Klaus/ nepřišel, by si měl český národ zapamatovat. Režisér Fero Fenič komentoval fakt, že prezident se nezůčastnil ceremoniálu, při kterém bylo ruzyňské letiště přejmenováno na Letiště Václava Havla.
Ale nemějme to Fero Feničovi za zlé. Dřív se taky naši sovětští poradci občas mýlili, proč by měl být dnes výjimkou náš slovenský poradce? Navíc když se jako umělec pohybuje v jiných sférách, a tak nemusí tušit, že Letiště Václava Havla třeba už brzy zprivatizuje nějaká soukromá firma, klidně složená z nyní movitých bývalých estébáků. A tak třeba i proto se tam prezidentu nechtělo stepovat s nůžkama, aby si odstřihnul i kus pásky pro sebe.
