Brněnský primátor Roman Onderka předá v pondělí v Paříži Milanu Kunderovi čestné občanství města Brna, nejvýznamnější ocenění, které radnice uděluje. Potud vše v pořádku. Kuriózně ovšem dopadla část bohaté přílohy, věnované Kunderovi v MF DNES pro Brno ve čtvrtek 28. ledna.
Brněnské vydání MF DNES totiž mj. uvedlo: "Při udílení čestného občanství Milanu Kunderovi vystoupil v úterý s originálním programem známý herec Ladislav Lakomý.
Umělec s nezaměnitelným hlasem po desetiletích vynesl na světlo z osobního archivu neznámé a nepublikované Kunderovy verše. „Spisovatel je věnoval po jedné premiéře osobně režiséru Evaldu Schormovi, který je zase jako poděkování v opise postoupil nám hercům,“ vzpomíná herec na historii textu o básnickém údělu.
Báseň není vročená a je podle Lakomého bez názvu. Herec ji zcela náhodou objevil ve svých písemnostech. Verše, které postoupil brněnské redakci MF DNES, jsou podle něj ukázkou mistrné poezie. „Nesou poselství platné nejen pro básníky.“
MF DNES rovněž uvedla "text neznámé básně"
Být básníkem to znamená
jít až na konec
Na konec pochyb
na konec doufání
na konec vášní
na konec zoufání
Pak teprve sečítat
Dřív ne
Dřív ne
Nebo se může stát
že součet života
vyjde ti směšně nízký
že se jako dítě budeš potácet
věčně jen v malé násobilce
Být básníkem to znamená
jít vždy až na konec
Kuriozita spočívá v tom, že báseň zase až tak neznámá není, protože figuruje jako prolog sbírky Monology, která vyšla třeba ve čtvrtém vydání v r. 1969 v nákladu 40 tisíc výtisků. Je ovšem pravda, že ani přes celkový náklad klidně kolem 200 000 výtisků se v tištěné formě nemusela k Ladislavu Lakomému dostat, a ten ji tak opravdu zná jen z opisu.
Z opisu se nakonec s básní seznámil i hrdina nedávno vydané knihy Beetles, o dospívání v Brně na přelomu padesátých a šedesátých let, což jen dokladuje již tehdejší obrovskou popularitu Milana Kundery, když ani statisícové náklady nedokázaly plně uspokojit hlad po jeho poesii.
Ukázka z knihy Beetles /poskytlo nakl. Oldies but Goldies/:
„To mě napadlo,“ odvětila a vrátila se ke Kunderovi: „Moc se mi líbí
i úvod, vydrž:
Být básníkem to znamená
jíti až na konec
Na konec pochyb
na konec doufání
na konec vášně
na konec zoufání
Netýká se to jen básníků. Moc mě to chytlo a někdy si říkám, tak nějak
bych chtěla žít, naplno, víš?“
To byla moje chvíle a nemusel jsem si vymýšlet. Právě jsem žil na plný
pecky:
Je pravda, že při dnešní knižní nadprodukci se nedá vše uhlídat, a tak se občas "objeví" i dávno objevené. Doufejme ale, že brněnská delegace si tento objev nechá pro sebe, a Milanu Kunderovi jej v žádném případě sdělovat nebude, podobně jako raději nechá doma čtvrteční MF DNES, byť by jinak Kunderu mohl jemu věnovaný prostor potěšit, zvláště vzpomínky Miloše Štědroně nebo Jiřího Kratochvila a dalších. Ale i když se ke své básnické tvorbě nyní příliš nehlásí, asi by ho hodně zklamalo, že toto jeho skvělé básnické /ale i životní/ vyznání je u nás již prakticky zapomenuto.
