Musíme se ovšem uvědomit, že s těmito podvodníky nejhoršího zrna si už musíme poradit sami. Největší podlost jejich jednání spočívá totiž v tom, že před světem vystupují jako demokraticky zvolení představitelé svobodné země. V tom je zásadní rozdíl oproti jejich předchůdcům, kteří třeba po roce 1939 získávali finanční a další výhody na úkor svých spoluobčanů kolaborací s nacisty.
Podobně po únoru 1948 značná část našich spoluobčanů získávala osobní výhody tak, že vraždila, a v lepším případě „pouze“ zavírala na dlouhá léta odpůrce komunistické totality, včetně opravdových hrdinů protinacistického odboje. Třetí ostudnou vrstvou našich dějin se stali ti, kteří po srpnu 1968 začali kolaborovat se sovětskými agresory, jak jinak než opět jen proto, aby získávali finanční a další výhody na úkor svých spoluobčanů. Někteří výtečníci se jak známo stali protagonisty až všech tří zmíněných hanebných vrstev zrádců této země.
Ovšem svým způsobem byli kolaboranti s nacisty, stejně jako později dvojnásobní kolaboranti se sovětskou totalitou férovější než členové aktuální čtvrté vrstvy zrádců, kteří se nestydí okrádat své spoluobčany tak, že se před světem kamuflují jako jedni z nich. Prakticky každý kolaborant s nacisty byl totiž dříve či později odhalen, ti co se přidali ke komunistickým zrádcům ať v únoru 1948 či později k normalizátorům po roce 1968, ti byli dokonce čitelní od samého počátku svých zrádcovských aktivit. Byli totiž přesvědčeni o tom, že si svou moc nad ostatními udrží už na věky věků, a tak svou příslušnost k totalitní moci nijak neskrývali, a dokonce se jí chlubili na různých exhibicích, buď lokálního nebo i celostátního rázu.
Díky tomu jsme mohli sledovat jejich počínání nejen sami, ale navíc jsme dostávali informace o nich i ze svobodného zahraničí. Každý se tedy mohl neustále přesvědčovat o jejich zločinech, a dávat si tak na ně aspoň trochu pozor. Také proto se nám podařilo třikrát opět pozvednout hlavu. Ve druhé světové válce pochopitelně za výrazné pomoci zahraničních spojenců, v roce 1968 se nám to aspoň na chvíli podařilo dokonce sólo, a v roce 1989 jsme sice málem zaspali, ale nakonec když padla berlínská zeď, tak jsme se přeci jen probudili, a normalizační kolaboranty jsme aspoň na chvíli jakoby odstavili.
Protože to ale bylo jen jakoby, tak se okamžitě vytvořila již čtvrtá vrstva našich spoluobčanů, která bez žádného studu opět začala okrádat své spoluobčany, stejně jako jejich předchůdci, počínaje nacistickými kolaboranty. Jenže s těmito zrůdami si již musíme poradit sami, na spojence či rozhlasové stanice jako Svobodná Evropa či Hlas Ameriky a další tentokrát spoléhat nemůžeme, také proto, že dnes má svět svých vlastních starostí dost sám.
Začít bychom mohli třeba tak, že se přestaneme dojímat nad tím, jak se jeden aktuálně stíhaný poslanec-korupčník nemůže nyní věnovat svým rodinám. Místo toho bychom si mohli třeba připomenout to, jak se jeho předchůdci zachovali v roce 1948 k jedné šestnáctileté dívčině, když ji klidně na 5 let zavřeli do kriminálu jen proto, že se znala s jedním klukem, kterého potřebovala Státní bezpečnost falešně obvinit kvůli svým hrátkám.
Malá ukázka, když Evu Vokálovou postřelila neopatrná bachařka: „Ani po zranění nedostala Eva Vokálová milost: odseděla si přesně tolik, kolik jí zbývalo do konce trestu. Propustili ji na konci dubna 1953 z vězení - ústavu v Zámrsku. Na rozloučenou dostala od vedoucí politické výchovy dárek: tlustou bichli marx-leninské filozofie.
Paní vedoucí jí tam dokonce vepsala pár řádek - věří prý, že se nakonec setkají na společné cestě ke komunismu. Když Eva vyšla za bránu ústavu, začala z knihy vytrhávat listy a pouštěla je po větru...
Odchod z kriminálu v sobě neměl ani náznak happy endu. Evina maminka zůstávala ve vězení až do amnestie v roce 1960. „
Čili Eva Vokálová prožila od svých 16 let dalších pět let svého života v prostředí rozhodně zdaleka ne tak luxusním, jakého si užívají dnešní korupčníci, kteří si dokonce často lebedí na jednolůžkových celách. Reportáž si najdete když zadáte do vyhledávače:
"Zatčena v šestnácti. Bez důvodu aneb Příběh Evy Vokálové-Duškové (plná verze pořadu)"
