Jistěže nikdo nepochybuje o tom, že dlouholetý primátor statutárního města Brna, pan Bc. Roman Onderka MBA, je slušným a čestným člověkem. Od jisté doby dokonce velmi vzdělaným, jak dokazují tituly před i za jeho jménem. Jenže i přes všechny své klady se stal i on jedním z nejvýraznějších představitelů tzv. Luciferova efektu v naší zemi. Ten shodou okolností popsali v sobotní příloze Víkend DNES 16.3. doktorandi FSV UK Pavel Ryska a Jan Průša.
Citují tam psychologa Zimbarda, který „termínem Luciferův efekt označuje jev, kdy se slušný a čestný člověk přemění v tyrana či zloděje vlivem systému, který mu do rukou dává velkou moc nad anonymními osobami“. Autoři pak svou úvahu končí tím, že „Komunismus, nejzkorumpovanější systém v historii lidstva, nefungoval v žádné formě a v žádné zemi na světě, ať už v jeho čele byl kdokoli. Žádný jedinec jej nemohl spasit, jelikož jeho chyba byla systémová. Negativní sklony lidí - tyranie, krádeže, korupce – jsou věcí systému a příležitostí. Dokud nezměníme systém, nic se nezmění. I kdyby se politici rodili jako andělé.“
Potud suchá teorie, kterou si žel nyní můžeme dokázat na velmi smutné praktické ukázce, kterou je případ, jemuž je věnována pozornost na tomto blogu již pátým rokem. Kromě toho případ vzbudil velkou pozornost i v tištěné MF Dnes, stejně jako v několika celostátních televizích, včetně ČT. Přesto teď jako by se nechumelilo, dnes to již téměř nikoho nezajímá, systém je tak prostě nastaven. Lidé jsou hlavně rádi, že sami mají klid, že něco podobného nepotkalo je samotné. Podobně jako tomu bylo v 50. letech či za normalizace, kdy sice třeba vraždy ať politických odpůrců nebo demonstrantů proti sovětské okupaci vzbudili jistý rozruch, ale pak se vše uklidnilo a systém se svými představiteli pokračoval nerušeně dál.
Jenže je to pochopitelně krátkozraké stanovisko,protože tak jak už nyní víme, tak se jednalo vždy jen o klid zdánlivý, neboť takový systém mohl a taky pořád může kdykoliv udeřit na kohokoli z nás. V našem případě zasadil systém tvrdou ránu paní Trenčanské, když po ní začal jménem primátora Onderky a jím řízeným Magistrátem města Brna požadovat čtvrt milionu korun za údajné mnohaleté parkování jejího vraku auta. Tato absurdní situace, kterou by nevymyslel ani Jára Cimrman, se pak stala předmětem bouřlivých diskusí, jak na iDnes, tak i na tomto blogu. Část diskutujících byla touto nehoráznou sumou zděšená, část ovšem považovala požadavek magistrátu za plně oprávněný.
Stejně jako posoudil věc Městský soud v Brně, který rozhodl o tom, že paní Trenčanská musí cca čtvrt milionu korun uhradit, což následně po odvolání potvrdil i Krajský soud v Brně. Takže paní Trenčanská byla více než čtyři roky na úplném dně, podobně jako lidé, kteří se nějak znelíbili režimu za totality. Čtyři roky musela žít s vědomím, že pokud by si náhodou vydělala víc než životní minimum, okamžitě by jí to sebral exekutor. Měla pochybné štěstí v neštěstí v tom, že ji o byt připravil bývalý manžel, takže se stala úplně nemajetnou a tak přeci jen už nemohla přijít o všechno.
Paní Trenčanská na tom vlastně byla mnohem hůře než disidenti během totality, kteří se mohli ucházet o zastání a pomoc na Západě. Jenže teď by se jí tam každý vysmál. Jaké problémy tak můžete mít v České republice, jedné z nejdemokratičtějších zemí, která dala světu jednoho z největších bojovníků za svobodu – Václava Havla? Naštěstí pro paní Trenčanskou jsou kvalifikovaní soudci alespoň na Nejvyšším soudě v Brně, kteří jí počátkem letošního roku doručili rozsudek, kterým vše vrací Městskému soudu k novému projednání, se zásadním zdůvodněním v tom smyslu, že „nejde o případ, kdy oprávněné osobě /Magistrátu města Brna-poznámka jš/ vzniká újma jako taková – spíše je zřejmé, že prostředky plynoucí jí z tohoto důvodu představují zdroj jejích příjmů /zde tzv. „poplatek za skladování vozidla“/ . Dále na straně 4 rozsudku Nejvyšší soud poznamenává mj., že odvolací Krajský soud „ovšem nezohlednil, že k nárůstu nákladů /majících charakter škody/ došlo i vlivem počínání žalobce /Magistrát/, který rovněž nikterak intenzivně nepátral po majiteli vozu, resp. vyzval vlastnici k odvozu vozidla s velkým časovým odstupem.“
Takže paní Trenčanské po mnoha letech útrap konečně svitla naděje, že vše bude přeci jen zákonným způsobem posouzeno a vyřešeno. A že její případ bude nadále sloužit jen k tomu, aby dokumentoval smutnou skutečnost, že i v dnešní demokracii může dojít k naprosto stejnému pronásledování občanů, jako tomu bylo za komunistické totality. Mladým se někdy vytýká, že si totalitu vůbec nedokážou představit, a dnešní demokracie si tak neváží, berou ji jako samozřejmost.
Možná by vše pochopili lépe, kdyby se tento příběh jen lehce upravil. Také soudruzi za totality se starali především o to, aby si vydělali pokud možno co nejvíc. Čistě hypoteticky předpokládejme, že technický náměstek primátora Onderky Ing. Ladislav Macek je finančně zainteresován třeba prémiemi na zisku z provozu parkoviště. Což by vysvětlovalo neústupnost, se kterou trval na vymáhání čtvrtmilionu za parkování, a přesvědčil o tom i pana primátora. Prémie byly důležité pochopitelně i za totality. Jenže tehdy by to probíhalo jinak.
Předseda Městského výboru Komunistické strany Československa v Brně, soudruh Roman Onderka, na doporučení svého náměstka soudruha Macka, schválil na stranickém plénu, že občanka Trenčanská musí uhradit škody vzniklé na socialistickém vlastnictví tím, že nevhodně zaparkovala svůj automobil a dále se o něj nestarala. Protože nyní odmítá uhradit poplatek za parkování, když se o její auto na městském parkovišti starala sedm let Brigáda socialistické práce tamtéž, bude nařízeno soudní jednání. S tímto vyslovil souhlas i předseda Jihomoravského výboru KSČ Michal Hašek, který se zasedání pléna zůčastnil jako host. Soudruh Hašek navíc zdůraznil, že každý musí být dobrým hospodářem nejen na svém pracovišti ale i v soukromí, a v žádném případě nesmí zneužívat práce jiných k vlastnímu obohacování se, tedy v tomto případě k bezplatnému sedmiletému parkování na hlídaném parkovišti.
Takže tehdy by si paní Trenčanská opravdu už ani neškrtla, jedině snad že by se jí nějak zastal třeba Václav Havel. Podobně si ovšem neškrtla 4 roky ani nyní, když se jí nezastal nejen Jihomoravský hejtman Michal Hašek, ale dokonce ani jediný z brněnských zastupitelů, ať z ODS, ČSSD, KDU, SZ či KSČM neb Top09 a kdo tam ještě je, prostě vůbec nikdo. Ani jeden z nich nepřišel za primátorem „Romane, co blbneš, čtvrt mega za parking vraku“?
Na druhé straně takové jednání víc než vysvětluje teror 50. let, kdy se taky nikdo z papalášů většinou nezastal někoho, kdo byl obviněn kvůli nějakému sebeabsurdnějšímu činu. Přitom se v tomto případě jednalo o mediálně velice známý případ – a vůbec nic, ani jeden papaláš nenašel odvahu. Ani raději nedomýšlet, kolik lidí je popotahováno v méně známých případech, o kterých se vůbec neví. Prostě Luciferův efekt u nás pořád řádí ostošest.
Tématu byl věnován nedávný článek ZDE, a všechny soudní rozsudky jsou k dispozici ZDE Je třeba ovšem upozornit na to, že se jedná o velmi obtížné čtení, když problematiku vůbec nepochopili nejen primátor Onderka a jeho náměstek Macek, ale ani právničky magistrátu, a rovněž minimálně čtyři soudci Městského a Krajského soudu v Brně, když vydali naprosto nesprávná rozhodnutí. Ale asi by nebylo správné, něco jim vytýkat. Při vysokoškolských studiích na socialistické právnické fakultě se učili především to, jak udržovat za všech okolností mocenskou pozici Komunistické strany Československa, což po listopadu 1989 postupně apgrejdovali na udržování pozic právě vládnoucí strany či koalice. Navíc třeba na rozdíl od účetních právnící žádnou rekvalifikací neprocházeli, takže vina zřejmě není vůbec na nich. Jen na tom Luciferovi.
