Zatímco pro pachatele hrdelních zločinů byl trest smrti u nás zrušen, naše společnost v klidu dopouští, aby tento absolutní trest občas dopadl na nešťastníky ze dvou ohrožených skupin, kterými jsou ženy a dospívající kluci. Příčiny ohrožení těchto dvou skupin se liší i shodují, mají ovšem jedno společné a tím je naprosto nedostatečná činnost příslušných odborníků a tedy i státu, stejně jako některé negativní vlivy moderních médií.
Každého jistě šokoval nedávný případ mladé mámy, která zemřela krátce po provedené plastice prsou. K podobné tragédii došlo asi před rokem v Bratislavě, kdy operaci nepřežila studentka, která zvětšení prsou dostala jako dárek k osmnáctinám, a tragicky skončila např. i stejně stará studentka-roztleskávačka na Floridě.
Docent Jan Měšťák, na jehož klinice se poslední případ udál /sám ovšem neoperoval/, řekl v pořadu Dvacet minut Radiožurnálu několik zajímavých údajů, které až po opakovaném poslechu odhalují skutečnost, že pacientky vlastně hrají ruskou ruletu.
Dále docent Měšťák zmínil, že "zásadně neoperujeme takové operace, které by mohly ohrožovat na zdraví operovaného a pokud jde o mě, tak se to snažím operovat třeba v jiné fakultní nemocnici na Bulovce, pokud je to rozsáhlejší výkon."
Na otázku jak se může stát, že pacient při plastické operaci zemře odpověděl:
„Je popisováno, že zhruba na 10 tisíc operací se stává jedna tato pooperační příhoda. Za téměř jedenáct let jsme provedli 34 000 operací bezproblémových. Za 40letou praxi jsem se nikdy nesetkal s tím, aby mi pacient při operaci zemřel.“
Tyto skvělé dlouhodobé výsledky docenta Měšťáka jsou vedle jeho velkých zkušeností dány i tím, že jak rovněž poznamenal, každá pacientka ho musí navštívit třikrát v průběhu několika měsíců aby ho definitivně přesvědčila, že o operaci opravdu stojí. A jak uvedl, stává se někdy, že v týdnu odmítne operaci až u 90% zájemkyň. Jenže to je zkušený docent Měšťák. Ale klinik je u nás čím dál víc, a jen těžko lze předpokládat, že by všude byli tak důslední a zkušení doktoři včetně chápajících ekonomů. Vždyť odmítnutí jen 10 pacientek znamená snížení tržeb o půl milionu.
Na dokreslení toho, že ne všude to tak musí být, jeden autentický záznam z opravdu důvěryhodného zdroje:
Ty řeči o tom, že zákroky rozmlouvají, jsou sice pěkný, ohání se tím každej PCH, píšou to ve všech článcích, ale za těch pár let co jsem tam pracovala, si pamatuju 2 kusy, kterým něco rozmluvili - jedné bylo 75, té vysvětlili, že kvůli faceliftu ji fakt nikdo neuspí, protože by ji nemusel vzbudit a druhá byla +/- 25 letá lehká děva, kterou si dohromady vydržovali 4 staří milenci a postupně jí zvětšovali kozy, odsávali špeky, nafukovali rty a tak. A když chtěla 1000 ml implantáty, tak jí to doktoři rozmluvili, dostala jen 800 ml (stejně to pak byly megakozy). Přemlouvala "Pane docente, narvite mi to tam!"
A teď si to spojme s popisovaným případem, kdy přijela rychlá záchranka, jejíž lékař také ještě pomáhal s resuscitací. A s dalšími slovy docenta Měšťáka, že těžší případy provádí ve fakultní nemocnici. Pochopitelně, že žádná estetická klinika nemá oddělení ARO, protože by to bylo finančně velmi náročné a za normálních okolností by jim to bylo v podstatě na nic. Jenže znamená to jediné, že všechny kliniky bez výjimky hrají vabank a jak vidět, rizika můžou jen omezit ale nikdy ne úplně vyloučit. V celé Evropě se ročně provede kolem půl milionu plastik prsou / u nás asi 3000/ a zemře při nich tedy kolem padesáti žen.
Letos si tak vytáhne dalších asi padesát nešťastnic svého černého Petra, který už bude pro ně definitivní. Z toho pohledu je s podivem, že jinak pečlivá a přísná Evropská unie toleruje tuto insuficienci většiny center plastické chirurgie, která mají k regulérní nemocnici v některých případech tak daleko, jako má k nim samotným třeba kosmetický salon. Těžko říct, proč tomu tak je a proč už dávno nebyly vydány směrnice, zakazující provádění operací v neúplných lékařských zařízeních. Doufejme, že tomu tak není snad proto, že by 50 lidských životů bylo pro bruselské úředníky zanedbatelným číslem. Příčinou benevolentního postoje EU bude spíš skutečnost, že se jedná už o příliš velký byznys, který prostě nijak omezit není možné.
O důvodech, které ženy k augmentaci prsou vedou by se dalo jistě napsat několik blogů. Asi se většina z nás shodne na tom, že velkou měrou k tomu přispívá i hlavně bulvárem vytvářený kult prsatých krásek, z nichž se mnohé svými implantáty ještě chlubí. Včetně všude možně dostupných pornofilmů, které způsobují těžkou hlavu i sotva náctiletým dívčinám, které si tak chodí postěžovat na svou malou a tedy domněle nedostatečnou výbavu i na různá fóra typu Malá prsa. Zralým ženám zase vadí, když svého jinak tolerantního manžela přistihnou, jak kouká s otevřenou pusou na nějaká silikonová hyperprsa třeba na internetu.
V podobném ohrožení se můžou octnout taky dospívající kluci. Problém velikosti penisu stále řeší i někteří dospělí, těžko tedy očekávat, že by výjimkou měl být právě mladý kluk. Zvláště když už taky na internetu leccos viděl a třeba o různých filmových tricích v pornu ještě nemá žádnou představu. Má tedy obavy, že je nějak pozadu, a pak při nešťastné shodě okolností může dojít k tomutu problému: ´Rostoucí varle dospívající chlapec totiž vítá spíš jako potvrzení své mužnosti. „A pak přijde k nám s dvou- či tříkilovým nádorem,“ připomněl lékař odstrašující příklady.´
Oba ohrožené druhy, jak ženy a dívky tak i kluci mají společného jmenovatele. Naprosto zanedbanou sexuální i společenskou výchovu, což přímo souvisí. Jak školství tak i zdravotnictví včetně sexuologů žijí pořád jako za starých časů Rudého práva, kdy byl proti jediné tehdy produkované masáži a to politické, prakticky každý imunní. Vůbec nezachytili nástup bulváru a porna a zejména vliv, jaký mají na psychiku a vůbec celý vývoj velké části polistopadové generace. A vlastně i na všechny z nás, vždyť ono "stokrát nic umořilo i osla" platí i tady. Kdybychom třeba jen v marketu občas v bulváru zalistovali, už nás něčím aspoň na chvilku zaskočí.
Je pravda, že za 40 let totality nám leccos uniklo, ale teď po dvaceti letech jisté svobody bychom se už mohli trochu probudit. Prostě nedělat z osvěty vědu, ale hlavně se do ní pustit. Třeba podobně jak to udělal v sedmdesátých letech Iggy Pop ve své písni Five foot one /pět stop jeden palec, tedy asi 155 cm/, kdy se z toho, že je tak malý jednoduše vyzpíval. Snad ještě malá poznámka, švédskými časopisy byly míněny porno časopisy, kterými bylo tehdy liberální Švédsko vyhlášeno po celém světě. Kousek textu z písně:
And I wish life could be / a přeju si aby život mohl být
Swedish magazines / jak švédský časáky
I wish life could be
Swedish magazines
I wish life could be / přeju si aby život mohl být
Anything / čímkoliv
S tématem souvisí i článek:
http://sestak.blog.idnes.cz/c/66610/Skolni-sex-hybe-republikou.html
