Půst je zdraví prospěšný. Hladovka je vydírání.

Jako lékař je musím pochválit, jistá forma půstu je bezesporu zdraví prospěšná. Zvláště po zimě. Stále však existuje rozdíl mezi půstem a hladovkou. A to rozdíl zcela zásadní. Hladovka byla, je a provždy zůstane vydíráním. Nabízí se otázka, zda pánové T. a B. drželi půst nebo hladovku. Po třech týdnech hladovky by totiž skoro nebyli mezi živými nebo by přinejmenším nebyli tak živí jako v televizním přenosu. Opozice se snaží získat popularitu na čemkoli, teď tedy bude hladovět, dokonce řetězově. Není bez zajímavosti, že onen řetěz hladovějících vymyslel zasloužilý socialista Kavan - KATO. Pravda, některým jedincům ze sociální demokracie by hladovka jen prospěla, tedy alespoň co se zdraví týče. A že přitom nejde o radar, ale o předvolební přitahování pozornosti a obyčejný mediální humbuk je všem nad slunce jasné.

Když se pánové T. a B. rozhodli ve výloze držet hladovku, řekl jsem k tomu své. Je to forma vydírání, jak přinutit vládu změnit průběh vyjednávání. Smlouva ještě není na stole, ale i pouhé vyjednávání je pro tyto „bojovníky“ důvodem k bojkotu, k hladovkám, protestům. Protesty, bojkoty, hladovky namísto rozhovorů, konstruktivních nápadů a snahy domluvit se. Tak mě napadá, že od těchto forem je jen malý krůček k teroristické akci. Většina známých teroristických organizací se stejně jako oni rády schovávají za vzletná hesla, nesplnitelné ideály a boj ve prospěch všeho lidstva.

Nevadí mi, že protestuje opozice. Vadí  mi, že nepřichází s návrhy na řešení, že nezná nebo spíše nechce znát, kouzelné slůvko kompromis. Je celkem jedno, zda je u moci ČSSD nebo ODS. Obě si pod opoziční politikou představují totéž, totiž negaci všeho s čím vláda přijde. Jakmile se naskytne příležitost přitáhnout mediální pozornost, zviditelnit se, obzvlášť jsou-li v dohledu volby, je to důvod přidat se. Bez ohledu na formu protestu nebo (ne)legálnost akce. Jedinou snahou a cílem je vytřískat z toho maximum. Proto někteří poslanci, nechyběl ani předseda zahraničního výboru poslanecké sněmovny, neváhali porušit zákon a vyrazili za aktivisty do zakázaného vojenského prostoru. Vztahuje se snad na to poslanecká imunita? Jako senátor bych řekl, že nikoli. V této souvislosti mě mrzí tak trochu alibistický postoj ministerstva obrany, resp. jeho tolerance vůči porušování zákonů. Demokracie je krásná věc, ale v žádné demokracii by se podobné porušování zákonů netolerovalo. Vojenský prostor je jednou vojenský prostor a neoprávněný vstup je nepřípustný. Veřejnost si o tom může myslet své, ale to je tak všechno, co může dělat.

Předvolební boj se v našem provedení zúžil na populismus. Všechny strany se snaží hlásat jen to, co voliči chtějí slyšet. To, že pořád platí sliby – chyby nikoho, a vlastně ani voliče, nezajímá. S blížícími se krajskými a senátními volbami se bude boj přitvrzovat, bude se bít hlava nehlava,  napravo-nalevo. Cíl je jediný -  vyhrát volby. Jenomže takové vyhrání bez konstruktivních řešení je možná dobrá zpráva pro vítěznou stranu, ale špatná pro nás voliče, občany. Takové vítězství totiž jen naplňuje citát Nikity Chruščova, že: „Politik je člověk, který slíbí, že postaví most i tam, kde vůbec není řeka.“

Mé další články o aktivistech a jejich boji proti radaru: Po hladovce do plavek.. Hurá na pláž a na velryby!!! nebo „Grínpísáci“ na stromech. Máme lézt za nimi?.