Stydím se za náš shnilý rybníček…

Hnus a smrad v té české kotlině… Tento týden jsme znovu světu předvedli čeho všeho jsme schopni. A čerstvý vítr nebo spíš vichřice nikde. Ve společnosti, kde lidé nevidí přes dvorek a nedokáží překonat ubohé čecháčkovství prostě vůle ke změně není a nebude. Zůstaneme malými a trapnými, žádní Evropané, jen zakomplexovaní Češi, kteří pro svých pět minut slávy udělají cokoli... a co bude pak? Klidně i potopa…

Asi nelze čekat na blogu jiné články než o pádu vlády, kdo si co zasloužil, kdo jak a co dělal špatně. Ne se vším, co činila vláda jsem souhlasil. Kritizoval jsem a navrhoval jiná možná řešení, podle mého názoru vhodnější a pro většinu obyvatel i přijatelnější. Je ale něco, co se zkrátka nedělá. Hlasováním o další existenci koaliční vlády překročila sociální demokracie pověstný Rubikon, zasloužila se o celosvětovou ostudu, nahrála na smeč především francouzskému prezidentovi, který naše předsednictví dlouhodobě napadá. Sociální demokracie zklamala občany této země a pošlapala práci všech, kteří se již několik měsíců snaží o úspěšnou reprezentaci naší země i celé Unie.

Potopit vládu v době našeho předsednictví je nestoudnost a obyčejná hloupost. Pochopil bych to, kdyby vláda udělala fatální chybu, která by měla dopad na Evropskou unii jako celek. Nic takového se však nestalo, spíše naopak. Poměrně úspěšně jsme se vypořádali s plynovou krizí a na summitu EU, stejně jako na formálních i neformálních radách, jsme prosadili některé, dlouhodobě blokované návrhy. Pádem vlády jsme se znemožnili všichni. Když říkám všichni, myslím tím i sociální demokracii, která tím nedokázala nic jiného, než svoji malost. Cena za naše zviditelnění je příliš, příliš vysoká...

Evropa na nás kouká a nechápe, po třech měsících, kdy úspěšně vedeme Unii, což mimochodem málokdo čekal, takový zlom! A čekat, že to ještě nějak zvládneme? Ano, nějakým způsobem se „to“ doplichtí, úředníci nezklamou, ale čekat ještě nějaké úspěchy českého předsednictví?

Doklepeme to a odejdeme. Jeden z primátů už mít budeme a nálepku malého státu, který si nedokáže udělat pořádek doma, také. Je to smutné a „à la française“, ale malé a často zamindrákované země prostě vést Unii očividně nemohou. Nebo mohou, ale s vědomím toho, že to třeba dopadne jako u nás.

Další mé články o politice: Jednotlivec versus stádo aneb kdo s koho v Poslanecké sněmovně;  Odposlechy... a najednou se poslanci na něčem shodli! nebo Vrátí se kvůli 30 Kč z Afghánistánu nebo nevrátí?