Postrašit, ukázat sílu a vyčkávat

..aneb o cestě jednoho ruského do generála do Čech, uškrcených kohoutcích s ropou a snaze zvrátit rozhodnutí o výstavbě protiraketového deštníku... To vše na pozadí roku 40. výročí sovětské invaze do Československa..

Události kolem ruského generála, experta na protiraketovou obranu v roce 40. výročí sovětské invaze, kterého levice požádala o radu v otázce národní bezpečnosti, ve mně vyvolaly pocit smutku. Nevím, zda je to ztráta soudnosti nebo nějaký skrytý záměr české levice, kdo ale viděl a slyšel vystoupení stínového ministra zahraničí ČSSD pana Hulínského, tak se zase tolik nediví. Snad to bylo moc i na některé sociální demokraty a tak tuhle trapnou záležitost musel řešit sám předseda strany.

„Radar“ a „Lisabon“. Dvě horká témata letošního léta. V obou tématech máme možnost volby – odhlasovat a přijmout nebo zamítnout a nepřijmout. Jak jednoduché a prosté.

Chápu, že některá rozhodnutí vyžadují hlubší pohled na věc, jsou nutné expertízy a analýzy dané situace nebo problematiky. Sociální demokracie si však za poradce pro naši národní bezpečnost zvolila ruského generála, zasloužilého to experta na protiraketovou obranu. Podotýkám, že na ruskou, dříve sovětskou protiraketovou obranu. Není důležité ani podstatné, zda je generál Jevgenij Bužinskij rozvědčík, či není. I bez toho je zodpovědný jen svému státu a hájí samozřejmě své, tedy ruské zájmy. Při vědomí toho, že Rusko považuje střední Evropu stále za svou sféru vlivu nechápu důvody, pro které se česká levice rozhodla pozvat právě takového člověka v den podpisu smlouvy o radaru, ale i v době, kdy si pomalu připomínáme 40. výročí sovětské invaze a následné okupace Československa.

Nepochopitelná je hlavně skutečnost, že se takovému člověku dává dokonce prostor k prezentování svých názorů, k vyhrožování a zastrašování! Krátce po podpisu smlouvy jsme se mohli přesvědčit, ono vyhrožování může mít i reálnou podobu, např. snížení dodávek ruské ropy do Česka. Prý technické problémy ropovodu Družba a vyšší marže na dodávkách do Turecka. Jen ignorant uvěří těmto pohádkám. Na výmluvách nezáleží, samotné snížení dodávky ropy do Česka přidělalo mnoha lidem vrásky na čele. A což teprve, kdyby ropné kohoutky uzavřelo Rusko úplně?  Taková hrozba ze strany Ruska je totiž velmi reálná, což se naopak nedá říct o výhrůžkách, nebo dokonce naznačovaných aktech agrese, jak jsme je v poslední době slyšeli od ruských generálů. Rusové vsadili na jednoduchou, ale osvědčenou kartu: postrašit – ukázat sílu – vyčkávat. Rusku totiž nejde o naši bezpečnost, jde jim jen o vlastní říši, o svou sféru vlivu.  Je jen a jen na nás, jak se rozhodneme.

Při tomto rozhodování bychom si měli vzít na pomoc historickou zkušenost. Zanedlouho si budeme připomínat neblahé výročí sovětské invaze do Československa. Žijeme ve svobodě, máme demokracii. Nemusíme prosit ani žádat Rusko o povolení si postavit v Česku cokoli. Už dávno se nemusíme Rusů ptát, jak zabezpečit  obranu naší země, jak zajistit našim občanům bezpečnost. Můžeme se totiž rozhodnout sami! Svobodně a demokraticky. Na rozdíl od těch na Východě, ti ze Západu nás za odmítnutí pomoci na příštích několik desítek let neobsadí a dokonce nám ani ničím nevyhrožují.

Připadá mi, že paměť některých našich spoluobčanů je velmi krátká, že velmi rychle zapomněli, s kým že a za jakou cenu  jsme to měli být na „věčné časy“. Blížící se výročí srpnových událostí roku 1968 by nám mělo napomoci vrátit se do reality a připomenout nám, kde je naše místo. Pro mě to na Východě rozhodně není.

Svoboda znamená i mít možnost volby. Zvolit si podle svého nejlepšího vědomí a svědomí cestu, kterou se budeme ubírat dál. To by mělo platit i v politice. Mít možnost volby, ať se to týká čehokoli.

Mé další články o tématu: Paměť národa aneb historie se opakuje.. nebo Vzpomínka na zavražděné, umučené, ale i pokřivené lidské duše.