Každý občanu Spolkové republiky se bude moci jednou do roka dostavit na matriku a tam si změnit pohlaví a křestní jméno.
Vláda Spolkové republiky Německo předloží spolkovému sněmu návrh zákona, který bude-li schválen (a on téměř jistě bude), umožní každému občanu Spolkové republiky dostavit je jednou do roka na matriku a tam si změnit pohlaví a křestní jméno. Jednou do roka proto, aby nedošlo k zahlcení úřadů.
Když jsem tu zprávu četl poprvé, měl jsem pocit, že je prvního dubna a ze strany média, kde jsem informaci získal, se jedná o ne úplně nejšťastnější aprílový žert. Průběžně jsem se přesvědčil, že ten pocit jsem neměl sám.
Mýlil jsem se, nejde o žert, ale o reálný legislativní záměr, který umožní měnit v matrikách vedené pohlaví komukoli, bez nutnosti čehokoli - například bez nutnosti něčeho tak "ponižujícího", jako je alespoň základní sexuologické vyšetření.
Spolková republika je na nejlepší cestě, aby si mírně zpovykaná woke generace měnila pohlaví podle právě aktuálního módního trendu nebo podle toho, se kterými aktivisty se právě setkala.
Neprobuzený staromilec má pocit grotesky. Jenže je to smutná groteska. Jsou lidé, pro které je nesoulad fyzického a pociťovaného pohlaví opravdu problém, který neřeší jednou do roka, ale celý život. Každý rok se jich v Čechách rozhodne necelých 200 řešit svůj problém medicínskou cestou.
Jsou to lidé, kteří nepotřebují podporu aktivistů - kterých je pravděpodobně víc, než reálných transgender osob. Potřebují podporu psychologa a lékaře a potřebují toleranci společnosti.
Aktivisté nám s oblibou přinášejí prázdná hesla o respektu, ale menšiny, za které (údajně) mluví, potřebují prostou toleranci. Dalo by se říci, že potřebují "prostou lhostejnost", která neřeší co, proč a jak, ale prostě věci bere jako fakt.
Opravdu těmto lidem pomáhají spektakulární aktivity typu navrhovaného zákona? Opravdu jim pomáhá, když se tím jejich problém stává absurditou kafkovského střihu?
