Bože, vrať nám krále!

Dva roky už nám zasedá tato poslanecká sněmovna. A to je sněmovna. Ještě se ani nesešla k ustavující schůzi a už se někdo pokusil uplatit poslance Ploce.

V rámci objektivity budiž řečeno, že člověk, který nabídl úplatek byl obviněn, souzen a odsouzen. V zájmu objektivity budiž rovněž řečeno, že odsouzený neměl až do té doby s politikou nic společného a o pozadí celé kazy nepromluvil.

Sotva se sněmovna sešla, opustili dva poslanci opoziční řady a jako nezařazení se fakticky přidaly k vládnímu táboru. Mluvilo se při tom o vyhrůžkách a vydírání. Vše se šetřilo, ale nevyšetřilo se nic a jeden z přeběhlých poslanců má údajně policejní ochranu dodnes.

Pak přišla volba prezidenta. Předehru měla neparlamentní.

V televizi se objevily záběry bezpečnostních kamer, na kterých spolu v hotelové kavárně hovoří šéf prezidentské kanceláře a Miloši Zemanovi blízký lobista Miroslav Šlouf. Nahrávku získaly bezpečnostní složky a mluvilo se i o účasti odvolaného šéfa civilní rozvědky. Vyšetřování se rozplynulo do ztracena. Atmosféra před prezidentskou volbou zhoustla do hmatatelna.

Po této předehře se ve španělském sále sešly obě komory parlamentu a začalo divadlo, při kterém se na jevišti zuřivě počítaly zvednuté poslanecké ruce (to u pidistran jako zelení) nebo se fotografovaly celé poslanecké šiky (to u stran solidní velikosti jako ČSSD).

V přestávkách mezi jednotlivými koly hlasování pak volitelé v přímém přenosu vyprávěli do kamer České televize věci, ze kterých se divák nemohl ubránit dojmu, že v zákulisí se na chodbách nabízely úplatky a čelem k pisoárovým mušlím se vydíralo.

Vydíralo se asi docela úspěšně, neb jedem poslanec byl v průběhu zasedání odvezen se srdečním záchvatem.

Ne, to nebyl konec, to byl jen první díl. Díval jsem se a vlastním očím, tak trochu nevěřil.

Chtělo se mi volat: "Bože, vrať nám krále!"

Ano krále - ne konstitučního monarchu, po kterém touží naši monarchisté - krále z boží milosti.

Ono to demokratické vládnutí je se svým striktním rozdělením mocí a systémem politických stran k uzoufání neefektivní. Takový osvícený panovník z boží milosti, spojující v jedné osobě moc výkonnou, zákonodárnou i soudní... Jenže tu není záruka té osvícenosti.

Zůstal jsem republikánem a demokratem, neb ten neefektivní způsob vládnutí je současně zárukou, že když se nebudu líbit moci výkonné, že si to se mnou bez cavyků nevyřídí.

I přestávka mezi volbami byla akční. Pár poslanců našlo v poště munici - ne politickou, do samopalu. V řeči mafie prý zaslaný náboj znamená "jsi mrtvý muž".Skoro mne zaráží, jak to všichni vědí. Budu věřit, že hodně čtou nebo chodí často do kina.

A zase se vyšetřovalo a zase nevyšetřilo.

No prezidenta nám zvolili a pak se dost dlouho vlastně nic nedělo.

Jen někomu z poslanců vyhrožovali jeho spisem z fondu vojenské kontrarozvědky, jo a potom ještě jednoho vydírali závěry finanční kontroly v jeho firmě. No ale to je normální (nebo, že by ne).

Prostě byl celkem klid, až teď... Ono do toho tedy není moc vidět, ale vypadá to, že jeden poslanec vládní strany chtěl vydírat poslankyni jiné vládní strany, která nebyla k vládě vždy tak úplně loajální. Sháněl tedy detektivní agenturu, která by vytvořila dojem, že je sledována její dcera. Jenže se toho nějak dobral jeho stranický a poslanecký kolega (také ne vždy k vládě loajální) a poslal na něj novináře, kteří se vydávali za onu kýženou agenturu.

No, a pak se to vyvalilo na TV Nova. Předseda vlády teď chce hlavu toho poslance co se spřáhl s novináři (neututlat průšvih pod stranickou peřinou, to se prostě neodpouští).

Ale nešť, ať to bylo jak chtělo. V parlamentech se často děly věci. Jen tak pro příklad:

23.listopadu 1897 na vídeňské říšské radě došlo v rámci bouřlivé obstrukce na pěsti (čeští poslanci se aktivně účastnilo) a na závěr pak i na nože (tady se snad už český zástupce neangažoval).

Pokud se poslanci ve sněmovně servou jak chasníci v hospodě (a našlo by se příkladů, kromě toho uvedeného), má to společenskou nebezpečnost hospodské rvačky, jen je otázka, co ti chasníci dělali v parlamentu.

Když se ale děje to, co naposledy teď, říká si člověk, jestli by to nemělo být opravdu naposledy.

To, co se ve sněmovně děje se podobá víc střetu mafií než politickému boji – prostě zlaté časy, kdy se poslanci ve sněmovně ještě fackovali.

Této sněmovně adresuji slova, kterými v roce 1653 Oliver Cromwell rozpouštěl dlouhý parlament:

"Na to dobro, co jste vykonali, jste zasedali již příliš dlouho. Odejděte říkám vám, a skoncujme to. Ve jménu božím, jděte."