Russell Brand: Provokatér, nebo další důležitý hlas?

Ke konci minulého roku vystoupil v televizi mladý muž s kudrnatými černými vlasy, komik který dlouhá léta bojoval s drogovou závislostí, moderátor a kdysi také celebrita, kterou většina kontrakulturních komentátorů považovala za úkaz nastupujícího úpadku. V interview s Billem Paxmanem z BBC, které sbírá na YouTube miliony shlédnutí, se otevřeně vyjádřil k rozpadu hodnot a nutnosti dramatické změny vnímání světa a naší role v něm. Zanechal jen hořkou pachuť zvýrazněnou ohnivým egem, nebo je jednou z mnoha veřejných osobností, které se skutečně snaží pomoci nástupu humánnější a smysluplnější budoucnosti?

Základní Brandovo sdělení podle mého názoru zní: Měli bychom se pozastavit nad tím, co si myslíme a co víme sami o sobě. Dokud nedosáhneme hlubšího pochopení člověka, nebudeme nikdy schopni se podívat na současné politické, společenské, kulturní a ekonomické problémy s dostatečnou mírou racionality a zároveň respektu k člověku.
    Russell Brand se tak na několik týdnů stal veřejnou tváří určitého myšlenkového proudu, který v západní civilizaci bublá posledních dvacet let. Vychází z rozčarování ze současné společnosti, ale nejde o myšlenkový proud agresivně revolucionářský (jednou z jeho základních pozic je, že revoluce je jen otáčení se dokola, od jedné revoluce k druhé). Vyzývá k poklidnému veřejnému dialogu a jediné "revolucionářství" v klasickém smyslu probíhá v osobních životech jednotlivců. V různých podobách jej představují hnutí jako Indignados, některé frakce Anonymous, Occupy, Democracia real YA! a další. Média a ti, kdo se snaží tato hnutí pochopit, naráží na obrovskou bariéru v podobě roztříštěnosti a připravenosti dát hlas a zdroje každému, kdo má prostě a jednoduše dobrý nápad. Říká se, že jde o "flocks" neboli "hejna" zájmů, hýbající se a plánující podle podobně záhadných principů, jaké můžeme vidět u ptačích nebo rybích skupin (neexistuje jasná hierarchie, hnutí vždy míří k heterarchii a sdílenému spolurozhodování). Není náhodou, že o těchto snahách víme tak málo - jejich činnost je často skrytá a pečlivá, projevující se především na Internetu a v lokálních komunitách. Některé z "mladých" revolucí, které prošly Blízkým východem a většinou evropských zemí v posledních letech, mívá s již zmíněnými "hejny" a jejich fungováním mnoho společného a lze je vidět jako jeden proces. Tyto souvislosti ale málokdy vyjdou na povrch, protože svědčí o nezanedbatelné síle těchto myšlenek - na okraji spirituality a politiky, víry a správy, kde se dnešní média ani volení zástupci neumí zorientovat.
Kontroverze a nepochopení
Často výkřiky a výstupy podobné Brandovým vyznívají naprázdno, protože nepodchytitelná podstata tohoto hnutí mluví o hledání odpovědí "v každém z nás" a teprve pak vyzývá k hledání praktických řešení. V tom leží dvojí problém:
1) Mluvčí je identifikován s hnutím samotným, považován za řadového představitele, ačkoliv právě takové identifikaci se celé hnutí snaží vyhýbat a není, jak do něj jednoznačně někoho zařadit. Neexistuje manifest ani program, jen obrovské množství větších a menších uskupení, které se snaží najít a pak zkoumat různé hodnoty a přístupy k životu.
2) Neschopnost poskytnout jasné odpovědi a otázky působí v dnešním světě provokativně. Pokud ten člověk nemá co říct, proč se s ním vlastně média baví? Pochopit, o co že v tomto hnutí jde, vyžaduje proniknout velmi hluboko. Je tedy až komické sledovat, jak se lidé snaží hledat citáty, "sound bites", škatulkovat a sepisovat seznamy členů a jasné žebříčky priorit a aktivit.
    Brand je v tomto smyslu obzvláště kontroverzním mluvčím, protože je pro nezasvěceného diváka především už zavedeným podivínem, plácajícím nesmysly o duchovnu a hledání pevné půdy pod nohama někde ve vlastních pocitech a podvědomí. Je jedno, na kolika demonstracích byl a ke kterým tématům se v minulosti vyjadřoval, jak moc je aktivistou a jaká je podstata toho, co vlastně říká. Jde o jeho image a minulost, která je používána jako zkratka za účelem zjednodušit situaci a udělat z Branda jen několikasekundový klip. Například jeho vyjádření o tom, že prostě a jednoduše nechodí k volbám, má podle mého názoru důležitou vnitřní logiku, která ale nemá šanci prosáknout do klasického vysílání.
   Přitom ale stále říká to samé a pokud jeho slova někomu předám, aniž bych zmínil Brandovo jméno, mají zcela jiný dopad: Politická kultura je zkostnatělá, infikovaná obchodními zájmy, nepřipravená na výzvy budoucnosti, posedlá jednotlivými taktickými kroky od voleb k volbám, posluhující jednotlivcům místo toho, aby sloužila společnosti. My sami, občané a konzumenti, jsme součástí této situace, a proto bychom měli pracovat na svých hodnotách a světonázorech, abychom je pak mohli projevovat ve veřejném životě.
Dlouhá tradice
Brand se svým vystoupením v očích internetu zařadil mezi "komiky-filosofy", kteří hrají v naší společnosti roli dvorních šašků s licencí říkat lidem do očí pravdu. Klasiky jsou v tomto ohledu například Bill Hicks, Lenny Bruce, Dick Gregory a George Carlin, v mladší generaci se složitějším tématům věnují i původně odlehčenější Luis C.K. nebo Doug Stanhope. V jejich vystoupeních se snoubí nejčernější cynismus s nadějí v obrodu lidského duchovna v podobě nezávislé na církvích nebo jakékoliv vnější organizaci.
    Brát duchovno vážně může dnes opravdu jedině komik. Komici však nejsou jediní a myslím si, že jde o zásadní osobní "přípravu" na výzvy současnosti.