Ke konci roku se vždy vyrojí stovky článků varujících před nezdravým dopadem materialismu a lidské obsese vlastnictvím. Tento text není jiný, protože má stejně jednoduché poselství a obsahuje pravděpodobně stále stejné kritiky a výzvy. Pokud tedy ještě zvládnete jedno další pojednání na klasické téma, vítejte u mojí verze: Materialismus už podle mého názoru není jen roztomile ničivým hýřením, ale zhmotněním zcela zásadního nedostatku lidskosti.
Nejdříve bych rád začal tím, proč si myslím že materialismus zasahuje mnohem hlouběji a silněji, než si jsme většinou ochotni přiznat: Slovo "materialismus" v sobě skrývá dvě velké složky, jednu filosofickou a druhou zcela pragmatickou. Myslím si, že jsou spolu pevně svázány a jedna vede k druhé a naopak. Filosofický materialismus říká, že podstatou veškeré existence je matérie, tedy hmota. Všechno včetně našeho vědomí je tedy materiální fenomén, vzešlé z více či méně komplexních útvarů hmoty a jejich vzájemných vztahů. Materialismus projevený v každodenním životě, jak ho chápeme většinou, je postoj k existenci ve kterém hraje velkou roli majetek, předměty a jejich hodnota. Propojení obou podob materialismu je zjevné: Pokud filosofický materialismus říká, že vše na čem záleží je hmotné, každodenním projevem pak musí být fetišizace věcí hmotných, jedinečných, luxusních a z každého hlediska nějak hmotně hodnotných. Každodenní materialismus pěstuje materialismus filosofický a naopak, podporují a vykrmují se navzájem. Filosofický rozměr je často opomíjen, ale podle mého názoru výrazně přispívá k tomu, proč je tak těžké materialismus smysluplně kritizovat a proč je pro jeho oběti tak těžké se z něj vymanit.
Na rozdíl od většiny životních postojů tak má materialismus zabudovanou zrádnou past, protože vede nejen k jednoduchému a povrchnímu duchovnímu životu, ale zároveň i k povrchní a jasně definované životní praxi. Ve zkratce na straně jedné člověku rozhodne zásadní otázky života tím, že je odsune do pozadí, na straně druhé mu dovoluje zaměřit se na pohodlí a živobytí. Proč jde o zrádnou past se nyní pokusím vysvětlit.
Materialismus přestal dávat smysl už dávno
První kritika materialismu je ryze myšlenková: "Svět je příliš složitý a víme o něm příliš málo, než abychom se spokojili s materialismem." Materialismus je ve své podstatě objektivistický pohled na svět, který nefunguje pokud mu člověk není plně oddán. Jakmile do materialistického způsobu života vpustíme jiné myšlenkové modely, přestane materialismus dávat smysl, protože není schopen uznat jiné hodnotové žebříčky - jsou pro něj zoufale naivní nebo neskutečné. Každý takový objektivistický pohled na svět nesnáší konkurenci, protože vyžaduje neustálé udržování jedné konkrétní vize reality a role člověka v ní. Materialismus je v tomto ohledu ještě nebezpečnější, než například doslovný náboženský fundamentalismus, protože nemá žádný konečný cíl ani stav "klidu". Aktivita materialisty nekolísá, protože jeho majetek a stvořené či zakoupené objekty a struktury podporující jejich další rozvoj pracují i mimo jeho přímý vliv a neustále šíří jeho vlastní materialismus. Za aktivitami materialistů se táhne něco jako stopa jejich původu, zdrojové náročnosti a dopadu na životy ostatních. Tato stopa přitom bude pokračovat daleko za horizont života materialisty, zcela mimo jeho kontrolu.
Nejzásadnější kritika materialismu však podle mého názoru vzešla z vědeckého bádání: Stačí se jen zběžně podívat na úvahy kvantové mechaniky, systémové vědy, digitální fyziky a teorie chaosu. Kromě těchto čtyř pohledů existuje i výzkum v oblasti neurologie (především zrcadlových neuronů), který se staví do opozice proti zjednodušenému vnímání člověka jako bytosti, která má neomezenou svobodnou vůli a dokáže se vůči okolnímu světu vymezit racionálně a nezávisle (pro materialismus je tato primitivní vize odděleného člověka klíčová, jinak by byl jen dokonale odsouzeným otrokem fyzikálních zákonů ve vlastním materiálním světě). V dnešní době tedy už ani není potřeba stavět kritiku materialismu na spiritualitě a mystice, jak bývá často zvykem - věda je v současnosti mnohem vhodnější a pádnější jazyk. V posledních letech se navíc objevilo mnoho psychologických výzkumů, které naznačují souvislost mezi důrazem na materialistické hodnoty a sníženou mírou empatie, důvěry, sebevědomí a optimismu. Objevují se i odborné názory, podle kterých je materialismus projevem psychické poruchy.
Krok vpřed
S materialismem ve skutečnosti souhlasí jen málokdo. A z těch, kdo s ním souhlasí, je pro mě osobně cítit určitá dávka pokrytectví a zoufalé snahy ukotvit svou existenci v realitě tak, aby ji jiný člověk nemohl jednoduše zpochybnit. Proč je tedy stále na vzestupu a zdá se, že jeho síla poroste nezastavitelně? Vidím především dva důvody:
1) Žijeme ve zlaté éře materialismu: Kapitalismus, konsumerismus, hierarchizace a komodifikace... Většina našich technologií a společenských struktur podporuje materialismus, protože neodměňuje člověka za skutečný úspěch v životě (například dosažení štěstí a užitečnosti), ale za zdání úspěchu založené na vnějších znacích. Díky medializování reality nebylo toto zdání úspěchu nikdy tak jednoduché udržovat a podporovat. Ne náhodou je "self branding" tak rychle rostoucí obor. Zároveň došlo k obrovskému uvolnění trhů, vzrůstu vlivu marketingu, akulturaci konzumentů a rozvoji výrobních prostředků, takže i člověk bez inovace a dobrého nápadu dokáže na určitý problém nebo záměr jednoduše "házet peníze" tak dlouho, dokud se nedostaví kýžený výsledek (další peníze).
2) Žijeme ve zlaté éře idealismu: Přehlcení informacemi se propojuje se zvýšeným zájmem o rozvoj osobnosti a duchovních stránek života, již zmíněné kritiky materialismu se dostávají k čím dál tím většímu počtu lidí a tím pádem se objevuje snaha o hledání trvalejších hodnot. Výsledkem je stav nerozhodnosti a jakési neukotvenosti, na který není člověk žijící v materialistické společnosti připraven. Opustit materialistické uvažování tak vede k dočasnému zmatení a nejistotě, pro mnohé z nás nesnesitelným. Rozkol mezi oběma temito přístupy tak opět nahrává materialismu, protože jednoduše nabízí jednodušší a jasnější cestu. Ti, kdo se materialismu zřeknou, navíc vypadají ve své rodící se samostatnosti zranitelně a nerozhodně. Dokud nebudou existovat společenské struktury podporující idealismus, bude vždy materialismus působit lákavěji.
Co tedy myslím krokem vpřed? Především jasné vymezení materialismu jako přežitého pohledu na svět s jednoznačně negativním dopadem na kvalitu života. Dokud nebudeme schopni přejít do ofenzivy a skutečně se ve svých osobních životech vůči materialismu vymezit názorově a hodnotově, bude kolem nás dále bujet a dále bude nabízet svou zrádnou past těm, kdo se dostanou do nepříjemné životní situace a budou hledat rychlé a jasné východisko.
Stále mám pocit, že ačkoliv o materialismu každý mluví jako o něčem zavrženíhodném, zůstává v nás trocha závisti a chuti si ho ozkoušet. Materialismus je primitivní a dětinská životní pozice a měli bychom mít odvahu ho takový vnímat.
