Řekni to tričkem

Jak tak občas vzpomínám na doby dávno minulé, přišel mi na mysl jeden výtvor pocházející z dílny Františka Janečka, a to písníčka „Poslechni Evičko, co to máš za tričko“, kdysi hojně hraná v tehdejším rozhlase.

Tento pozdně normalizační hit nebyl o politice, ta se jako téma u pana Janečka nenosila, textař při pomyšlení na tričko Evičky byl patrně inspirován úplně něčím jiným.

Významná představitelka české vlády Jana Černochová má bezpochyby trička v oblibě, nejspíš soudí, že jí sluší. Ovšem paní ministryně nemyslí jen na krásu, ale svou garderobou zároveň dokáže sloužit propagaci správných věcí, a protože jejím rezortem je obrana, tak výzdoba její oblíbené oděvní součásti s tím úzce souvisí. Pamatuji si jen dvě trička, na jednom byl barevně vyveden americký bojový letoun F 35 a na druhém český dvouocasý lev se symboly dělostřeleckých nábojů, které naši vládcové shánějí po světě pro Ukrajinu. Podobně krásných a nápaditě vyzdobených triček bylo jistě víc, leč ony další si už nedokážu vybavit. Paní ministryně je zároveň umí i nápaditě prezentovat. Když vybafla s tričkem, na kterém bylo vidět neviditelné letadlo F 35, na poněkud zkoprnělého pana Babiše, nějak mně, starému pitomci, tato akce připomněla dnes již takřka neprovozované exhibice pánů oděných pouze baloňáky. Možná by šlo tento počin paní ministryně považovat za velký úspěch feminismu, neb tím padla další doména, považována dosud za čistě mužskou.

K veřejnému předvedení druhého trička se lvem a náboji se připojil dokonce i sám pan premiér Fiala. Taky mu to slušelo a zároveň si přidal do svého propagačního portfolia k Nutelle další položku. Opět ukázal jak vysoko stojí nad předchozími premiéry, byť v tomto případě se jen připojil k nápadu nekonečně invenční ministryně obrany, která také svými aktivitami překonává všechny své předchůdce. Určitě zastínila i jednu předchůdkyni, jež pro zásadní sdělení nepoužívala triček, nýbrž říkala to písní. Angažovala se v boji za umístění amerického radaru v Brdech, leč ten byl prohrán, a dnes je zpívající ministryně takřka zapomenuta.

Dovolím si zmínku ještě o jedné dámě, paní Langšádlové, kritizované vlastní stranickou šéfovou pro špatnou komunikaci, protože se na rozdíl od paní Pekarové nenechala v žádném tričku vyfotit.

Následně se jí nikdo nemohl zeptat, co to má za tričko.

Mám pocit, že František Janeček spolu s textařem zmíněné písničky už v hlubokých nesvobodných osmdesátých letech předznamenali myšlenkový obzor mnohých našich předních představitelů, a to nejen těch, které jsem zmínil.