K únorovému výročí

Nedávno jsem viděl film „Jarní povětří“, děj kterého se odehrává v únorových dnech roku 1948, tedy v čase komunistického převratu.

Už nemám trpělivost jako zamlada, tudíž jsem jsem první pokus o zhlédnutí asi v polovině zmíněného díla, mimochodem natočeného k poctě čtyřicátého výročí založení KSČ, vzdal. Následující den jsem druhou půlku filmu, režírovaného bezpochyby zajímavým tvůrcem Ladislavem Helge, už bez problémů vydržel a nemůžu říct, že bych toho litoval. V únorových dnech roku 1948 pro spoustu lidí končil svět, jaký doposud znali a přicházel jiný, který stavěl na jiných hodnotách než tehdy odcházející kapitalismus. Neměnil se jen režim, ale i někteří lidé. V centru děje je studentka, jíž manipulují jednak její přítel komunista, studující medicínu, a pak její otec, který se považuje za zastánce hodnot prvorepublikové demokracie. Zaujal mě především přerod otce studentky v komunistu, nikoliv ovšem přesvědčeného, motivy jeho nového postoje nebyly ani náhodou ideologické, ale jednoznačně prospěchářské. Karel Höger onu proměnu zahrál skvěle, zvláště mě nadchlo, jak tichým a zajíkavým hlasem vypráví svým budoucím soudruhům o tom, že měl vždy kladný vztah k dělnické třídě a silné sociální cítění. Když pak kdosi z posluchačů zařval „Nahlas“, disciplinovaně přidal několik decibelů.

Já měl možnost v pro mne nedávné minulosti, pro jiného to už může být prehistorie, sledovat proměnu naprosto opačnou. Po roce 1989 se nám naopak z mnohých komunistů stávali kovaní demokraté, uznávající jedině kapitalismus jakožto smysluplné uspořádání společnosti, neboť velice rychle jim došlo, jaké úžasné možnosti se nabízejí. Tudíž pohnutky byly skoro stejné jako u výše zmíněného filmového hrdiny, leč na rozdíl něj se k novotám nehlásili zajíkavým hlasem, neb na takový kapitalismus neslyší.

Dopadlo to tak, že nejen mnozí bývalí komunisté si přišli na veliký prachy, ale není výjimkou, že stojí v i čele nejdůležitějších státních institucí.

Pěknými příklady takového přerodu jsou náš aktuální prezident a ještě čerstvější předseda ústavního soudu. Nutno podotknout, že pan Baxa nestihl být plnohodnotným straníkem, stal se jen jen kandidátem, což byl pro zájemce o členství jistý předstupeň, během kterého se měl osvědčit.

Myslím, že se jedná o kádry spolehlivé, neboť stejně jako kdysi i dnes vědí, co je správné a jak to má být.