O městečku Garachico jsem toho měla načteného hodně. Toto pobřežní město potkal těžký osud a mě zajímalo, jak se s ním dokázalo vypořádat. Při té příležitosti jsme se rozhodli vydat i do nedalekého pohoří Teno.
Garachico patřilo v dávných dobách k nejbohatším městům ostrova, poté však přicházely nejrůznější rány – epidemie moru, povodně, požáry a tou největší ránu uštědřila městečku erupce vulkánu Negro. Ta zničila většinu přístavu a ulice v centru města. Garachico a jeho obyvatelé se však nevzdali, což je patrné z dnešní podoby města.
Když jsme dorazili do Garachica, hledali jsme vhodné místo k zaparkování naší Fabie. Městečko na turisty myslí, a tak nebylo složité najít volné místo na zdejším parkovišti, za které se neplatí parkovné, což je velmi příjemné.
Vystoupili jsme z auta a uviděli dětské hřiště – pevně jsme doufali, že si ho nevšimne naše dcerka. Naštěstí byla uchvácená místními holuby, a tak jsme mohli vyrazit probádávat pozůstatky městečka, které zakusilo hořký osud.
Hned u parkoviště nás zastavili sotva pětileté děti, které byly svými rodiči nabádány k žebrání – měli sms zprávu v mobilu v angličtině s žádostí o příspěvek na své vzdělání. Byli jsme z toho trochu v šoku – nedovedu si představit, že někdo může vysílat své děti do ulic s takovýmito pokyny. Pokračovali jsme dále v naší cestě do ulic městečka.
Při pobřeží jsme mohli vidět pozůstatky bývalého přístavu mezi útesy, mezi je vybudovaná krásná cestička, takže je radost se po nich procházet. Kolem pobřeží je rozeseto velké množství nejrůznějších restaurací, kaváren a prodejen zmrzliny, které lákají k odpočinku a relaxaci. My se vydáváme nejdříve do vnitřních uliček městečka, které jsou velmi čisté, krásně zrekonstruované a je patrné, že si zachovaly své kouzlo s nádechem dávné historie. Najdeme zde mnoho památek – Castillo de San Miguel, Palatio de Los Condes de la Gomera či dominikánský klášter Convento Santo Domingo.
Když doputujeme do srdce městečka, jsme mile překvapeni – na náměstí Plaza de la Libertad vládne bujarý život. Děti se prohánějí na koloběžkách, hrají fotbal, dospělí vysedávají v kavárnách kolem. Dcerka neví, kam dřív skočit samou radostí, že na jednom místě vidí tolik dětí najednou. My si vychutnáváme kávu pod velkým slunečníkem v útulné kavárně přímo na náměstí.
Po takovémto odpočinku jsme dostali další energii do žil, a tak jsme se vydali probádávat místní park Teno, který se nachází nedaleko. Zastavili jsme se ještě v Garachicu na molu, na němž krásně vystupoval betonový rám obrazu s lavičkou, kde většina cestovatelů pořizovala své fotografie. Ani my jsme nebyli výjimkou. Návštěvu Garachica jsme zakončili na dětském hřišti u parkoviště, takže si i Laurinka přišla na své.
Park Teno patří společně s pohořím Anaga k nestarším geomorfologickým útvarům na ostrově. V parku Teno jsme projížděli velmi úzkými silničkami a snad na každé vyhlídce jsme zastavovali, abychom se pokochali pohledem. Jsou tu výborné příležitosti pro pěší túry různých vzdáleností. Bohužel však nejsou vhodné pro kočárek, tak si trekking musíme nechat ujít. I tak jsme však nadšeni pouhým pohledem na nejrůznější soutěsky, kterých je tu velké množství. Je zrovna poměrně větrný den, a tak se necháme ovívat větrem a radujeme se z pohledu na tato čarovná místa.
