Jedna z filmových událostí letošního roku se blíží. Nolanův remake Batmana už klepe na dveře amerických kin a rozechvívá superlativní centra tamějších kritiků. Prestižní server Rotten Tomatoes zatím ukazuje na svém neúplatném tomatometeru závratných +/- 90% a kritický konsenzus zní následovně: "Temný, komplexní, nezapomenutelný. Temný rytíř slaví úspěch nejen jako zábavný komiksák, ale též jako velmi vzrušující kriminální sága." Zdá se, že nevyzpytatelný britský filmař skutečně vdechl netopýřímu mýtu druhou mízu a etabloval ho mezi novodobou komiksovou šlechtu.
V roce 1997 se hrdina, vytvořený koncem 30. let Bobem Kanem, zdál být pro stříbrné plátno definitivně mrtvý. Hvězdami nabitá velkoprodukce Batman a Robin byla tragickým propadákem po všech stránkách, přičemž mýtus netopýřího muže, po desetiletí tak pečlivě budovaný, rozředila na infantilní a efekty překypující zhůvěřilost s mraženým imbecilem Arniem. V té době se zdálo, že veškerá pečlivá práce Tima Burtona přijde vniveč a muž v černém brnění ve filmu skončil. Jenže DC Comics tasil trumf – Christophera Nolana, muže, který ohromil svým retrospektivním šílenstvím Memento. A to, co v roce 2005 přivedl tenhle vizionářský režisér na plátna, dodnes považuju za jeden z absolutních vrcholů komiksových hrdinů ve filmu. Batman Begins odhodil výraznou burtonovskou stylizaci i jemnou nadsázku, kterou Tim černého rytíře vyšperkoval. Vznikla tak temná, reálná a psychologicky výrazná vize batmanovského mýtu, v níž jasně vynikl příkrý rozpor muže v masce a muže bez masky. Otázka, zda reálnější je rozmařilý miliardář Bruce Wayne, či jeho černé alter ego, jen podtrhla výtečně vybalancovanou podívanou, v níž kupodivu nejslabším článkem byla samotná akce.
Batman přišel znovu na svět v podobě mnohem vrásčitější a zjizvenější, než byli diváci zvyklí (ač vyžehlená tvář Christiana Balea mohla hovořit o opaku). Burtonův jemný cit pro gesto, symbol, výraznou barvu a výtvarnou stylizaci nahradil Nolan drsnou a syrovou realitou moderního slumu, stroze načrtnutými postavami ze života a též tím, že divákovi dal nahlédnout pod masku od samého počátku. Bez jakékoli posvátnosti. Jeho Batman je od počátku zranitelným člověkem, člověkem tázajícím se po povaze dobra a dokonce i oblíbené netopýří efekty demaskuje film ve vší nahotě jako teatrální vytváření vlastního mýtu a potĺačování Waynova strachu z nedokonalosti. Jinými slovy, tenhle superhrdina defiloval před diváky od počátku ve spoďárech jako dokonalý self-mademan. Žádné romantické schůzky v tajuplném domě, ale pěkně přímo do rozbordelené ložnice. Vynikající scénář a precizní režii jen podtrhly skvělé herecké výkony především charismatického Michaela Cainea (jehož Alfréd se obejde bez přehrávání, přesto si s původním ztvárněním Michaela Gougha v ničem nezadá) a Christiana Balea (jehož podání Waynea je od počátku prosycené určitým frackovstvím a problematickou sveřepostí).
Když se pak proslechlo, že Nolan jako další krok oživení Batmanova mýtu sáhne po remakeu Burtonovy verze s Jackem Nicholsonem, byl jsem velice rozpačitý. Jakoby to až příliš zapadlo do současného hollywoodského trendu předělat vše, co by jen trochu mohlo přinést komerční úspěch. Nicméně už první ukázky odhalily, že tohle bude víc než jen uspěchaný remake, že Nolan je do svého světa tak ponořený, že si povede Bruce Waynea temnými blátivými uličkami psychologického thrilleru a že i Jokerovi odebere jeho estetickou uhlazenost a avantgardní záměr povýšit vraždu na umění. Není pochyb, že netopýří muž zapomněl na svou minulost, kterou charakterizovala Burtonova záliba v křivce a uhlazenosti. Osobně už se nemůžu dočkat, až se ponořím do chorobně zreálnělé vize Gothamu, která mnohem víc než z komiksové nad-reality čerpá ze zřídla těch nejlepších krimi thrillerů. A to říkám jako ortodoxní ctitel Tima Burtona a jeho původní verze...
