Státně požehnané otroctví

Když nám jako dítkám školou povinným tehdy ještě (souška) učitelka dějepisu vykládala látku o vykořisťovatelské společnosti, netušil jsem že to o pár let později budeme zažívat na vlastní kůži. Chování této firmy není určitě ojedinělé a dá se s drobnými úpravami pár čísel o produkci, zaměstnancích a brutální firemní filosofii našroubovat  na vícero  tzv.  prosperujících zaměstnavatelů.

Firma se jmenuje Kik. To není gramatická chyba, nýbrž malá odvozenina od anglického kick, což volně přeloženo znamená nakopnutí, kopanec. Jak trefné v souvislosti s tím jak si svoji pozici na trhu vydobývá a udržuje. A ne sami  jsou  činní v odvětví zvaném móda. Takový Lidl pro ošacení. Nemohu si odpustit výraz pro jejich obchody více než trefný- hadrárna. Cílová skupina zákazníků je ta společenská vrstva co není sociálně příliš silná. A zde se nám to začíná zamotávat. Ono totiž do této skupiny vzhledem k ekonomickému vývoji náleží stále více lidí. Nejsem fanouškem značek a trendů co vypadají jako když máme na tričku zvratky a luxusní butiky kde má každá kabelka svoji vlastní vitrýnku, bodové osvětlení a klimatizaci mne taky zrovna nepřitahují. A většina z nás nemůže těm módětvůrcům na to jejich porsche přispět, protože na to prostě nemá. Trend dnešních dnů se jmenuje šetřit a tyto firmy si ho vykládají po svém. A neznamená to jen že se nabízí levné zboží. Produkci svých výrobků umísťují do zemí kde počet obyvatel na metr čtvereční vysoko převyšuje evropský průměr a životní úroveň kolísá pro nás nepředstavitelně nízko. Na otázku proč tomu tak je mohou dát odpověď politika, demografie a historické okolnosti zmíněných zemí. V zemích kde se pak zboží prodává jsou sklady a organizační provozy umísťovány zcela záměrně do oblastí kde nezaměstnanost dosahuje závratných čísel. Pod rouškou prosperity a pracovních příležitostí jsou pracovní místa nabízena s takovým platem, který je hluboko pod průměrem. A tak řádně zaměstnaný občan musí žádat ještě o podporu státu, neboť nedosáhl na životní minimum. K tomuto dostávají zelenou  od zákonodárců, zastupitelů a státních zaměstnanců, pro které vlastní zájmy jsou vždy v popředí než blaho národa. S alibismem, že si přeci lidi mohou najít jinou práci. Pro všechny zúčastněné strany výhodné že?  Když se k tomu přidá ještě sledování zaměstnanců i v jejich soukromí, kdo jak žije, jaké má majetkové poměry a zda se náhodou nehodí jako firemní práskač, nestačím se divit.  V rámci propagace se stala tváří této firmy žena která jediné co v životě dokázala, bylo oškubat u rozvodu bývalého manžela, protože je slavný muzikant a to po třech měsících trvání manželství. A o jejího nového se zajímají zákonodárci kvůli daňovým únikům. Opravdu stylové.

Jsem si skoro jist, že tento stav věcí není ojedinělý. A pokud proti tomu chceme něco udělat, tak nám nezbude pomalu nic jiného než se nešatit nebo nic nekupovat, protože tento trend je stále oblíbenější.